A) Zásada práva na práci a svobodnou volbu povolání je vyjádřena v LZPS v čl. 26. Vyja-dřuje právo každého člověka na uplatnění vlastních schopností a jejich prostřednictvím na získávání prostředků pro uspokojení svých životních potřeb. Tato zásada je pokynem zákono-dárci, aby neomezoval občany v možnosti získávat prostředky k obživě prostřednictvím vlastní práce (za toto omezení nelze považovat omezení věkem). Za obsah tohoto práva se považuje právo práci dostat, udržet si ji a právo na ekonomické zabezpečení v případě, že člověk zá-vislou práci vykonávat z vážných důvodů nemůže. Právo na svobodnou volbu zaměstnání se vykládá tak, že každý má možnost zvolit si určité povolání za předpokladu, že splňuje pod-mínky stanovené zákonem pro jeho výkon.
B) Zásada svobody práce (zákaz nucené práce) je vyjádřena v čl. 9 LZPS. Je vyjádřena nejen souhlasem ke vzniku pracovněprávního vztahu, ale i autonomií vůle stran při utváření obsahu těchto vztahů. Prolomení této zásady se připouští je tehdy, kdy existuje obecný zájem na maximální ochraně určitých skupin zaměstnanců.
C) Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace je vyjádřena obecně v LZPS v čl. 3. Dále je tato ochrana zakotvena mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Projevuje se jako právo na rovné zacházení, resp. jako právo na rovnoprávnost. V zákoníku práce je toto právo upraveno v § 1 odst. 3 ZP. Zavádí se zde také pojem nepřímé diskriminace (§ 1 odst. 7 ZP). Dále do této zásady patří také pojem obtěžování upravený v § 1 odst. 8. Se zásadou rovného zacházení souvisí i ustanovení § 7 odst. 1 ZP, podle kterého nesmí být výkon práv a povinností v rozporu s dobrými mravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat