Diskriminace je úmyslné či nedbalostní rozlišování, vyloučení, omezení nebo zvýhodnění na základě diskriminačního důvodu uvedeného v § 1 odst. 4 ZP. Nediskriminace je rovné zachá-zení. Formy diskriminace jsou jak pozitivní a negativní. Za přímou diskriminaci se považuje jednání nebo opomenutí, kdy se na základě diskriminačních důvodů se zaměstnancem jedná výhodněji nebo nevýhodněji než s jiným zaměstnancem. Zavádí se také pojem nepřímé dis-kriminace (§ 1 odst. 7 ZP). Formální diskriminací se míní různé zacházení v objektivně stej-ných podmínkách, materiální diskriminací stejné zacházení v objektivně nesrovnatelných okamžicích.
Zaměstnavatel by měl předcházet diskriminaci, pokud dojde k porušení práv, může se za-městnanec domáhat upuštění od tohoto porušování nebo chování, odstranění následků tohoto porušování nebo chování a dále přiměřeného zadostiučinění. Platí také zásada zákazu vik-timizace, kdy zaměstnavatel nesmí postihovat zaměstnance za to, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních sporů.
7. Zásada stejné mzdy za stejnou práci a za práci stejné hodnoty
Zásada zákazu diskriminace a povinnost rovného zacházení platí plně i při poskytování od-měny za práci. Vzhledem k přetrvávajícímu porušování zásady rovného zacházení při odmě-ňování za práci mužů a žen, se mezinárodní i vnitrostátní prameny práva zaměřují velmi často právě na zdůrazňování zákazu diskriminace právě v této oblasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat