Existují tři druhy rozvržení pracovní doby: rovnoměrné rozvržení, nerovnoměrné a pružná pracovní doba. rovnoměrné rozvržení je takové, kdy délka směny nepřesáhne 9 ho-din. V rámci pracovního týdne však již pracovní doba nemusí být rozložena na všechny dny rovnoměrně. Nerovnoměrné rozvržení je takové, kdy týdenní pracovní doba nepřekračuje sta-novenou pracovní dobu pod stanovené období. V jednotlivých týdnech se fondy pracovní do-by liší, délka směny však nesmí překročit 12 hodin.
Evidence pracovní doby je upravena v § 94 ZP.
39. Pružná pracovní doba
Pružná pracovní doba je upravena v § 85a – 85d ZP. Je zvláštním způsobem rozvržení pra-covní doby. Dobu vlastního výkonu práce totiž určuje jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Zaměstnanec si při ní sám volí začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dne v rámci ča-sových úseků stanovených zaměstnavatelem (tzv. volitelná pracovní doba). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek v němž je zaměstnanec povinen být na praco-višti (základní pracovní doba). Základní doba přitom musí činit nejméně 5 hodin denně. Formy pružné pracovní doby jsou stanoveny (§ 85d ZP) jako pružný pracovní den (zaměst-nanec si sám volí začátek a konec pracovní směny a je povinen příslušný pracovní den odpra-covat celou stanovenou pracovní dobu), pružný pracovní týden při rovnoměrně rozvržené pracovní době (zaměstnanec si sám volí začátek a konec pracovních směn a je povinen v příslušném týdnu odpracovat celou stanovenou týdenní pracovní dobu) a pružné čtyřtý-denní pracovní období při nerovnoměrně rozvržené pracovní době (zaměstnanec si sám volí začátek a konec pracovních směn a je povinen v příslušném období čtyř po sobě jdoucích týd-nů odpracovat celou pracovní dobu, která na toto období připadá).
Žádné komentáře:
Okomentovat