Překážky v práci na straně zaměstnance se posuzují jako výkon práce jen tehdy, zasahují-li do základní pracovní doby. Pokud překážka zasahuje do volitelné doby, posuzuje se tato doba jako omluvená neúčast zaměstnance v práci bez náhrady mzdy. Překážky v práci na straně zaměstnavatele se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do směny zaměstnance v rozsahu, který je závislý na průměrné délce směny. V případě pracovní cesty či dočasné pracovní neschopnosti musí zaměstnavatele zaměstnancům s pružnou pracovní dobou stanovit pro tyto účely pracovní dobu pevnou.
40. Doby odpočinku - pojem, funkce, druhy
Doba odpočinku je doba, ve které nemůže zaměstnavatel vůči zaměstnanci uplatnit svou dis-poziční pravomoc (leda výjimečně v případě pracovní pohotovosti nebo práce přesčas). Musí být dostatečně dlouhá, aby v jejím rámci mohlo dojít nejen k pouhé reprodukci pracovní síly, ale i k lidskému a sociálnímu rozvoji zaměstnance. Doby odpočinku mohou být umístěny uvnitř pracovní doby, kdy znamenají přerušení výkonu práce, bezprostředně navazovat na vý-kon práce nebo bezprostředně předcházet výkonu práce. Zákoník práce upravuje následující doby odpočinku: přestávky v práci (§ 89 a 161 ZP), nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami min. 12 hodin (může být ale zkrácen, § 90 ZP), nepřetržitý odpočinek zaměst-nance v týdnu (§ 92 odst. 1 ZP), svátky (§ 91 ZP) a dovolená na zotavenou (delší souvislé volno, § 100 a násl. ZP).
Žádné komentáře:
Okomentovat