1. Základní zásady pracovního práva - pojem, význam, jednotlivé zásady
Pod pojmem základní zásady právního odvětví musíme chápat právní myšlenky, které jsou zaměřeny na právní úpravu problematiky, která je předmětem příslušného právního odvětví. Tyto právní myšlenky se musí projevovat v normách právního odvětví. Základní zásady zpra-vidla nejsou právními normami, mají povahu nejobecnějších právních pravidel, poznávaných především právní vědou.
V současnosti se k vyjádření určitých principů používá především tzv. generálních klauzulí. Jimi se označují určité právní předpisy, které s odkazem na právní a mimoprávní (zejména morální) normy dovolují v konkrétní situaci řešit kolizi práva a spravedlnosti. Příkladem mo-hou být ustanovení § 7 odst. 2 nebo § 240 odst. 3 ZP. Další kategorií, podobnou generálním klauzulím, jsou tzv. obecná ustanovení. Nejedná se o marginální rubriku zákoníku práce takto nazvanou, ale např. ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) ZP, které stanoví všem zaměstnancům povinnost „pracovat svědomitě a řádně, plně využívat pracovní doby...“. Existují určité zása-dy, které se projevují ve všech právních odvětvích, např. rovnost občanů před zákonem, spo-lečenská spravedlnost apod. Zásady pracovního práva můžeme rozdělit na ústavní zásady pracovního práva, zásady mezinárodního pracovního práva a určité vůdčí myšlenky (ty jsou více deklaracemi než pravidly chování). Problém základních zásad je však značně složitý a proto jsou uváděny pouze zásady obecně přijímané.
Žádné komentáře:
Okomentovat