Podle českého práva se poskytují tyto dovolené na zotavenou:

a) Dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část – nárok na ni vzniká splněním dvou podmínek (pracovní poměr trvá nepřetržitě celý kalendářní rok, zaměstnanec musí odpracovat minimálně 60 dnů; za odpracovaný se považuje den, ve kterém zaměstnanec odpracoval převážnou část směny). Poměrná část dovolené odpovídá 1/12 nároku za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru. Základní výměra dovolené je obecně 4 týdny, u zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost, činí 5 týdnů a u pedagogických a akademických pracovníků činí 8 týdnů. b) Dovolená za odpracované dny – vzniká na ní nárok, pokud nevznikl nárok na předchozí typ dovolené proto, že neodpracoval u zaměstnavatele ani 60 dnů. Tento nárok vzniká při odpracování 22 dnů. Délka dovolené činí 1/12 nároku za každých 22 odpracovaných dnů (max. tak 1/6). c) Dodatková dovolená – smyslem je ochrana zdraví těch, kteří pracují v mimořádně obtížných podmínkách. Pro vznik nároku je stanovena jediná podmínka a to, že zaměstnanec pracoval na zmíněných podmínkách celý kalendářní rok. Dovolená se poskytuje ve výši 1 týdne. Tuto dovolenou nelze převést do dalšího kalendářního roku. d) Další dovolená – kompenzace ztížení života zaměstnanců, kteří mají nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, a zaměstnancům, jejichž práce je závislá na povětrnostních vlivem. Náleží jim za každý týden dovolené čerpané v obdobích s nižší spotřebou práce další dovolená v trvání 2 dnů, nejvýše však jeden týden dovolené.