Pouze převedení na jiný druh práce je změnou obsahu pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásah do smluvního základu pracovního poměru, zákoník práce upravuje poměrně přísně podmínky jeho použití. Mezi obecné náležitosti převedení patří: a) jedná se o úkon kauzální, tj. může být učiněn jen z důvodu taxativně stanoveného v zákoně, b) převedení lze realizovat, pokud důvod převedení nelze zajistit využitím dispoziční pravomoci zaměstnavatele, c) práce, na kterou je zaměstnanec převáděn, pro něj musí být vhodná, d) důvod převedení a dobu trvání je zaměstnavatel povinen projednat předem, e) po odpadnutí důvodů pro převedení nebo uplynutí doby je zaměstnavatel povinen vrátit zaměstnance zpět na původní práci, f) při převedení delším než 22 pracovních dnů a nesouhlasu zaměstnance je zaměstnavatel povinen projednat převedení s odborovým orgánem (nemá charakter hmotněprávní podmínky platnosti převedení), g) zaměstnanec je při splnění podmínek povinen konat práci podle převedení. Můžeme rozlišit dva druhy převedení: obligatorní a fakultativní. Obligatorní převedení je jednostranným právním úkonem, současně však je zaměstnavatel povinen tento právní úkon učinit. Fakultativní převedení je úkon, kdy záleží na vůli zaměstnavatele, zda tento úkon provede či nikoliv.
Pracovní cesta je dalším jednostranným právním úkonem zaměstnavatele, v jehož důsledku dochází ke změně obsahu pracovního poměru. Vyslání na pracovní smlouvu je však podmí-něno sjednáním takové možnosti v pracovní smlouvě. Dochází především ke změně v místu výkonu práce. Na rozdíl od přeložení není zaměstnavatel u pracovní cesty omezen svými pra-covišti. Nedochází také ke změně dispoziční pravomoci jednotlivých vedoucích zaměstnanců. Toto právo zaměstnavatele je omezeno vůči těhotným ženám a matkám pečujícím o dítě ve věku do 8 let tak, že tyto osoby mohou být vyslány pouze se svým souhlasem.
Žádné komentáře:
Okomentovat