Právní úkon je v definován v § 240 odst. 1 ZP. Definice je shodná s definicí občanského práva. Dělí se na jednostranné a dvoustranné, formální a neformální (kriteriem je to, zda zákon pro platnost právního úkonu předepisuje určitou formu nebo ne, zákoník práce ale nepostihuje nedodržení formy právního úkonu vždy neplatností, ale používá i sankce jiné). Další dělení je na pojmenované a nepojmenované. Inomináty jsou v pracovním právu sporné, jelikož nemají obdobné ustanovení § 51 OZ. Ovšem LZPS stanovuje zásadu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a proto se věda i praxe začala klonit k názoru, že nepojmenované smlouvy lze v pracovním právu uzavírat.
18. Neplatnost právních úkonů v pracovním právu - pojem neplatnosti, právní úprava
Právní úkon je v definován v § 240 odst. 1 ZP. Definice je shodná s definicí občanského práva. S nedostatky (vadami) předepsaných náležitostí právních úkonů spojuje pracovní právo určité nepříznivé následky. Pracovní právo upravuje jako následek vady právního úkonu ne-platnost a možnost odstoupení od právního úkonu. Neplatnost je sankce, stíhající některé vady právních úkonů. Znamená, že objektivní právo nespojuje s projevem vůle ty právní ná-sledky, které jednající chtěli. Buď s ním nespojuje právní následky žádné, nebo s ním spojuje právní následky jiné, právem stanovené. Zákoník práce omezuje případy neplatnosti na mini-mum (§ 242 ZP).
Žádné komentáře:
Okomentovat