Při odpovědnosti za pracovní úrazy a za nemoci z povolání je připuštěna liberace. Zaměstna-vatel se může zprostit odpovědnosti zcela nebo zčásti za podmínek stanovených v § 191 ZP. Při odškodňování se zaměstnanci poskytují náhrady za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada věcné škody. Výše náhrady je určena přesně v ustanoveních zákoníku práce. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění jsou konstruovány na základě bodového hodnocení. V současné době je hodnota jednoho bodu 120 Kč. V případě, že zaměstnanec zemře, přísluší pozůstalým následující náhrady: náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhrada věcné škody.
Zásada ne bis in idem reparare damnum je spojena s náhradou nákladu na výživu pozůsta-lých. Tato náhrada pak podle této zásady přísluší, pokud není hrazena dávkami důchodového pojištění z téhož důvodu. Při odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání se uplatňuje zásada změnitelnosti (§ 202 odst. 1 ZP) – rebus sic stantibus – která připouští změny pra-vomocného rozhodnutí o úpravě práv a povinností při určení výše náhrady škody. Toto usta-novení dovoluje zaměstnanci nebo pozůstalým i zaměstnavateli dovolávat se změny poměrů na straně zaměstnance, ke kterým došlo od doby, kdy byla naposledy určena výše určitého dílčího nároku na náhradu škody.
Žádné komentáře:
Okomentovat