Základními znaky této odpovědnosti jsou:

Základními znaky této odpovědnosti jsou: chování zaměstnance v době úrazu, které je plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, pracovní úraz, škoda na straně zaměstnance nebo pozůstalých a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a škodou. Ve smyslu § 190 odst. 1 ZP je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Úrazem se rozumí porucha zdraví vyvolaná zevními příčinami, nezávislé na vůli zaměstnance. Škodou při odpovědnosti za pracovní úrazy rozumíme majetkovou újmu (vyjádřitelnou v penězích) i nehmotnou újmu, která je újmou na zdraví (životě) zaměstnance). Součástí příčinné souvislosti je přímá příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením zaměstnance na zdraví. Toto zjištění je však značně obtížné. Při odpovědnosti za nemoc z povolání se jedná o typickou odpovědnost za výsledek. Za škodu způsobenou nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec naposledy pracoval za podmínek, za nichž nemoc z povolání, kterou onemocněl, vzniká (§ 190 odst. 3 ZP). Nemocí z povolání je nemoc, která je uvedená jako taková v seznamu nemocí z povolání, pokud vznikla za podmínek tam uvedených. Zde se neprokazuje příčinná souvislost mezi podmínkami u zaměstnavatele a konkrétní nemocí. Konstruuje se nevyvratitelná právní domněnka, že pokud zaměstnanec pracoval v podmínkách, které mohou tuto nemoc vyvolat, a onemocněl takovou nemocí, vznikla nemoc v důsledku těchto podmínek.