V souvislosti s realizací státní politiky zaměstnanosti se rozlišuje aktivní politika zaměstnanosti a pasivní politika. Aktivní je definována v zákoně jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Zabezpečuje ji MPSV a úřady práce. Zákon uvádí demonstrativní výčet nástrojů, jimiž je aktivní politika zaměstnanosti realizována a to: rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na dopravu zaměstnanosti apod. Součástí opatření aktivní politiky jsou rovněž poradenství, podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením a cílené programy k řešení zaměstnanosti. Pasivní politikou se míní hmotné zabezpečení uchazečů před nástupem do zaměstnání a zprostředkování zaměstnání.
25. Odborová organizace, její vznik a právní postavení v pracovním právu
Neexistuje právní definice odborové organizace. Dá se ale charakterizovat nepřímo přes následující principy: svoboda sdružování, ochrana hospodářských a sociálních práv a zájmů členů, právní a ekonomická nezávislost a evidence orgány státu. Svoboda sdružování zna-mená právo zaměstnanců zakládat zájmové organizace, popř. do nich vstupovat podle vlastní-ho uvážení a výběru. Pravidla vstupu nebo výstupu do odborových organizací mohou být dána jedině vnitřními předpisy, zejména stanovami, v žádném případě zásahy státu či dokonce vnitropodnikovými předpisy nebo pokyny zaměstnavatele. Za typický znak svobody sdružo-vání se považuje i svoboda výběru odborové organizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat