Základem právní úpravy pracovních podmínek v českém pracovním právu je Listina základ-ních práv a svobod. Na ustanovení Listiny pak navazuje především zákoník práce a to hlavně v části Péče o zaměstnance. Konkrétní vymezení pojmu pracovní podmínky však v zákoníku práce nenajdeme. Dalším zákonem, který se jimi zabývá, je zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce č. 174/1968 Sb., který obsahově upřesňuje pracovní podmínky, avšak jen pro potřeby dozoru nad bezpečností práce. Řadí sem např. délku pracov-ní doby, práci přesčas, práci v noci apod. K zajištění bezpečných podmínek při práci dále slouží celá řada právních předpisů, které zákoník práce souhrnně nazývá předpisy o BOZP. Problematika pracovních podmínek je předmětem úpravy řady úmluv Mezinárodní organizace práce, které jsou pro nás ve smyslu čl. 10 Ústavy závazné.
48. Mateřská a rodičovská dovolená, vznik nároku, funkce
Mateřská dovolená je obligatorní pracovní volno a je upraveno v § 157 ZP. Žena o ni nemusí žádat, je pouze povinna zaměstnavateli osvědčit příslušnou sociální událost. Jedná se o ochranu průběhu těhotenství a zdravého vývoje dítěte v prvních týdnech jeho života. Jejím účelem je zabezpečit ženě pracovní volno v posledních týdnech těhotenství, v době porodu a péče o narozené dítě. Rodičovská událost náleží nejen matce, ale i otci dítěte. Podle ustano-vení § 158 ZP je zaměstnavatel povinen na žádost zaměstnankyně v rozsahu, o jaký požádá, poskytnout ženě po skončení mateřské dovolené rodičovskou dovolenou, nejvýše však do do-by, kdy dítě dosáhne tří let věku. Po dobu rodičovské dovolené nenáleží zaměstnancům mzda ani náhrada mzdy. Hmotné zabezpečení je zajištěno dávkou sociálního zabezpečení.
Žádné komentáře:
Okomentovat