Zákoník práce upravuje též institut odstupného. Nalézáme dva druhy: při skončení pracovní-ho poměru z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele a při skončení pracovního po-měru ze zdravotních důvodů na straně zaměstnance. Odstupné při organizačních změnách má charakter peněžitého plnění. Právní skutečností zakládající právo na odstupné je rozvázání pracovního poměru z důvodů: výpovědi ze strany zaměstnavatele z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) ZP. Nárok na odstupné vzniká v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu mezd u za-městnavatele po skončení pracovního poměru. Výše odstupného je stanovena kogentně v § 60a odst. 1 ZP jako minimální výše a to dvojnásobek průměrného výdělku zaměstnance, jehož pracovní poměr končí. Povinnost vrátit odstupné vzniká, pokud zaměstnanec nastoupí opět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného. Odstupné ze zdravot-ních důvodů má podobu dostupného fakultativního. Může být určeno v kolektivní smlouvě (nebo ve vnitřním předpise).
39. Přeložení do jiného místa výkonu práce, pracovní cesta
Přeložení do jiného místa výkonu práce je jednostranný právní úkon zaměstnavatele, který má za následek změnu obsahu pracovního poměru. V důsledku přeložení se mění povinnost zaměstnance konat práci v místě sjednaném v pracovní smlouvě na povinnost konat práci v místě určeném zaměstnavatelem v přeložení.
Žádné komentáře:
Okomentovat