Do investičního bankovnictví sice zahrnujeme také vlastní obchody bank prováděné s CP,
které banky provádějí z hlediska likvidity, rozložení rizika aktivních obchodů i rentability,
ale rozsahem zpravidla nepřevyšují obchody zprostředkovávané pro klienty.
Banky jsou zákonem omezovány, především v nákupu CP na vlastní účet, z důvodu vysokého rizika na finančních trzích, stejně tak se týká i finančních derivátů.
Centrální banka i právní předpisy nutí banky k vytváření rezerv na tyto obchody.
Právní úprava investičního bankovnictví vychází ze zákona č. 591/92 Sb. o cenných papírech.
Tento zákon definuje podmínky, které musí splnit žadatel o licenci, žádost se podává ministerstvu financí, povolení se uděluje po splnění věcných personálních předpokladů pro výkon činnosti (např. Komero, Patria Finance, banky).
Modely investičního bankovnictví a jeho začlenění
Podle způsobu začlenění IB do práce bank rozlišujeme 3 modely:
1. model univerzálního bankovnictví
2. model segmentovaného bankovnictví (model striktního oddělení investičního a komerčního bankovnictví)
3. smíšený model bankovnictví
Žádné komentáře:
Okomentovat