Osobnost a úloha vychovatele

Vychovatel je člověk, který záměrně působí na druhé, hledá způsoby a prostředky jak se přiblížit k těm, které má na starost. Snaží se najít správnou a vhodnou cestu, na které objevuje účinné způsoby, jak na člověka působit, aby se jeho osobnost rozvíjela. Nejvíc vychováváme tehdy, když na výchovu nemyslíme a jednáme autenticky. Náš příklad ovlivňuje druhé víc, než si myslíme.
Člověk - ”homo sapiens” - sapere-znát, vědět, umět
sapore-chuť sapiente-moudrý

Věrohodnost

Kdo je moudrý? Ten, kdo hledá spravedlnost, objektivní pravdu a podle toho, co vidí jako správné, taky jedná.

Člověka moudrého charakterizuje jednoduchost /nekomplikuje zbytečně/. Vystačí si s tím, co má, je vděčný za to, čím je. Takový člověk je více vnímavý k lidem a k přírodě.
Vychovatel, který chce být věrohodný, ví, že je důležitá upřímnost a pravdivost slov, která jsou ve shodě s jeho jednáním. Věrohodný člověk se nepřetvařuje, je před každým stejný, nepotřebuje se dělat lepším.

Hraje zde velkou roli sebepoznání, protože v chování pedagoga-vychovatele hraje roli i jeho určitá náklonnost (sympatie – antipatie k druhým lidem), která ho může ovlovňovat. Abychom byli objektivní, musíme znát své přednosti a slabosti, abychom uměli správně posuzovat. Vidět situaci, člověka co nejobjektivněji.