Trenér a zároveň vychovatel

( italsky: alleducatore – allenatore-trenér, educatore-vychovatel)

Alleducatore myslí nejenom na techniku herních úkonů u mladého sportovce, ale i na jeho osobní harmonický růst. Každý sport i hra mají své zákony a pravidla, stejně jako náš život. Hráči jsou při hře často spontánní, hru prožívají se zápalem a nekontrolují své emoce. Stále platí, že musí dodržovat jistá, předem daná pravidla. I my se snažíme mít v každodenním životě určité zásady, které dodržujeme.
Trenér, který je i vychovatelem, dokáže dát ČAS a být se sportovci i mimo hřiště. Takový trenér-vychovatel se stává pro mladé lidi osobností, stává se člověkem, kterému věří a často ho i napodobují.

Co je ve vztahu k mladému člověku důležité:
Čas strávený nasloucháním a ochota jen tak s druhým být budí v druhém důvěru a vnitřní jistotu, že existuje někdo, za kým mohu přijít a svěřit se.

Trenér vede své svěřence k odpovědnosti. Je pár možností, které se nabízí:

- tréninkový deník, kde si po každém tréninku zapíšu hodnocení ( na kolik procent jsem makala)
- rozepsané služby na týden ( příprava hřiště, donést sportovní pomůcky…)
- pomoci při přípravě na turnaj pro mladší hráčky ( hřiště, příprava cen…)
- hodnocení: sami sportovci si udělají harmonogram, kde vypíší, jak prožívají volný čas

Trenér si sám vypracuje plán (projekt), kde se pokusí pojmenovat prostředky (způsob práce) a cíl, ke kterému chce vést. Výchovný plán vyžaduje znalost:
- prostředí, z kterého přicházejí
- osobní dary jedince a “míru” sportovního talentu
- jeho motivace (proč přichází..)

Znát svoje limity a respektovat je, netrápit se pro neúspěch a naopak se radovat z maličkostí a z toho, co se zdařilo, považuji za opravdové štěstí člověka. Takový člověk je zralý, ví, že hodnota je v něm, ne okolo něho.