Výchova mimo vyučování 2.
Rodiče i vychovatelé z povolání se často střetávají s těžkostmi při svých pokusech ovlivnit vychovávané osoby podle cílů, které si vytkli.Co je pak více nasnadě než přání poznat příčiny těchto těžkostí a přání vědět, jak je překonat?
Praktické otázky, které vyvstaly při výchově, byly podnětem k vytváření nauk o výchově. První nauky o výchově se zakládají na pozorování různých forem a účinků výchovného jednání. Koncentrují zkušenosti, o nichž vychovatel věří, že je učinil při výchově. Uvádějí pravidla, jimiž se při výchově řídí.
Rozlišuje se mezi ctnostmi a nectnostmi, mezi závažnými a méně závažnými cíli výchovy, mezi vhodnými i nevhodnými prostředky, mezi správnou a nesprávnou výchovou. Proto vzniká i množství praktických spisů o výchově. Většinou měly sloužit jako návod pro učitele, vychovatele, katechety a mnohé z nich se obracejí k rodičům, zvláště matkám.
”Výchova je věc srdce”, říkal sv.Jan Bosko. Z této věty vyplývá, že je třeba vnímat člověka jako originalitu-jedince, kterému dávám stále novou naději, že může vnitřně růst a poznané dobré principy interiorizovat.
Účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným jedincem.Hraje zde roli míra otevřenosti a potřeba nebo touha zdokonalovat se.
Žádné komentáře:
Okomentovat