Hutnictví prošlo ve 20. letech několika obdobími:
1) před 2. sv. válkou převládali v jeho struktuře těžké kovy jako jsou měď, olovo, zinek a cín.
2) Po 2 sv. válce až do 70. letech probíhal dynamický rozvoj lehkých kovů jako je hliník a s tím posílení energetické orientace, protože hliník je velmi náročný na energii.
3) 70. léta až dnes se projevoval zvýšený význam druhotných surovin a posílení orientace na spotřebitele. Jednalo se zejména o titan, molybden, kobald a hořčík.
Hutnictví neželezných kovů v dnešní době vyrábí asi 70 kovů. Ze 75% hodnoty připadá na výrobu olova, zinku, mědi a hliníku.
Lokalizační struktura hutnického průmyslu
1) Orientace na surovinu
2) Orientace na dopravu
3) Orientace na energii
4) Orientace na spotřebitele
Dnes rozlišujeme hutnictví na:
a) primární – zpracování rud či jejich koncentrátů
b) sekundární – zpracování kovového odpadu
– vzniklo s příchodem energetické krize v 70. letech
Žádné komentáře:
Okomentovat