Celosvětově se zmenšuje podíl klasických průmyslových odvětví

Celosvětově se zmenšuje podíl klasických průmyslových odvětví - hutnictví, výroby kovových konstrukcí, tradičních stavebních hmot, těžké - základní chemické výroby, běžných obráběcích strojů, lodí, automobilů, traktorů. V relativních hodnotách klesá i výroba spotřebních oborů. Země s rozvinutou tržní ekonomikou soustřeďují na svém území odvětví náročná na vědu (propojení koncentrace vysokých škol, vědy a výzkumu s navazujícími aplikačními průmyslovými obory) především v USA, Japonsku a zemích Evropské unie. V posledním období se však elektronika, zejména všechny obory spotřební elektroniky rozvíjí tzv. nově industrializované země východní a jihovýchodní Asie, dále Mexiko, celá řada latinskoamerických států (vliv blízkého velkého severoamerického trhu, společně s levnou, ale i kvalifikovanou pracovní silou).
V celosvětovém měřítku dochází k výraznému zkracování maximální životnosti spotřebního zboží z původních 5-10 let na současných 2-3 roky. Pro nastupující 21. století se odhaduje obměna spotřebního zboží ještě rychleji.
Podíl surovin a paliv na hodnotě hotové produkce se neustále snižuje. Přírodní suroviny se stále častěji zaměňují syntetickými. V zemědělské produkci a následné spotřebě ve státech rozvinuté tržní ekonomiky je zvýrazňována zásada správné výživy, produkce ekologicky čistých produktů - přírodní zemědělství (náhrada řepného cukru zdravějším kukuřičným cukrem apod.).
V rozvojových zemích se těžební průmysl podílí na úhrnné průmyslové produkci v průměru - přibližně třetinou. V těžebním průmyslu se zvyšuje využívání méně kvalitních rud (ale s možností povrchové těžby), komplexní zpracovávání těžených surovin, pokračující dobývání ropy, zemního plynu a i jiných nerostů (měděné konkrece) z oblasti kontinentálních šelfů.
V posledních třech desetiletích probíhá v zemích rozvinuté tržní ekonomiky velmi rychlý rozvoj sektorů služeb - tzv. terciární sféry. V sedmi nejbohatších ekonomikách průmyslově vyspělého světa je sektor služeb zdrojem výdělků převážné většiny lidí.
Dřívější hodnocení ekonomické úrovně států objemy produkce uhlí, ropy, železa, oceli či výroby kyseliny sírové se již používají méně. Současné hodnocení států bere v úvahu především úroveň informatiky, robotizace, technologie, kvalifikace pracovníků, lékařské péče a v neposlední řadě se přihlíží i k množství volného času a jeho využívání.