Uhelný průmysl

Uhelný průmysl
Průmyslová výroba v minulosti byla budována na uhelné energetické základně. Na využití uhlí byla realizována koncentrace průmyslového potenciálu i obyvatelstva do "starých" územně výrobních komplexů a průmyslových rajonů. Uhelný průmysl přispěl v období průmyslové revoluce až do konce 2. světové války v rozhodující míře k nerovnoměrnému rozmístění hospodářství (ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku).

Ložiska a těžba především koksovatelného uhlí se stala významným činitelem lokalizace řady průmyslových odvětví (černé metalurgie, koksárenské chemie, těžkého strojírenství), jejichž územní koncentrace působila na rozvoj a lokalizaci dalších (lehký průmysl, služby). Na nichž se zformovaly zatím stale významné oblasti - viz "průmyslový pas" v USA, Doněcko-dněperská oblast na Ukrajině, Porúří v SRN, Middland v Anglii, obvod v severovýchodní Číně a další. Relativně menší význam mají komplexy budované na hnědém uhlí, které se vytvořily jen v některých zemích, největší v hnědouhelných revírech SRN, České republiky, západního Polska a v jihovýchodní Austrálii.

Do poloviny 70. let význam uhelného průmyslu klesal, ve většině RTE zemích (s výjimkou Austrálie a Jihoafrické republiky) došlo ke značnému poklesu těžby. Rostoucí cena ropy zvrátila proces substituce uhlí ropou a pro uhelný průmysl vytvořila předpoklady pro další rozvoj.
Předpokladem pro lokalizaci těžby uhlí je výskyt ložiska (přírodní podmínka-dispozice), ale o skutečném využití rozhoduje soubor společensko-ekonomických skutečností (především spotřeba stimulované rozvojem ekonomiky v procesu industrializace).

Ekonomicky využitelné zdroje uhlí několikanásobně převyšují dostupné zdroje ropy, současnou spotřebu je možné jimi zabezpečit na 230 let. Ověřené zásoby uhlí jsou koncentrovány převážně na severní polokouli, většina vyspělých zemí má určité zdroje uhlí k dispozici na vlastním území. Rozhodující část (85 %) je soustředěna v několika zemích - SNS, USA, Číně, Velké Británii, SRN, Austrálii a Jihoafrické republice. Výskyt koksovatelného uhlí (jeho podíl na celosvětových zásobách nedosahuje 10 %) na území určitého státu je značnou ekonomickou předností.

Z globálního hlediska se těžba černého uhlí vyznačuje značnou disperzí, ale rozhodující podíl na jejím objemu - přes 3500 mil t - připadá na několik zemí. Vedoucí postavení zaujímají Čína, USA a býv. SSSR, za nimiž s určitým odstupem následují: Indie, Austrálie, Jihoafrická republika a Polsko (podrobněji viz příloha tabulka č. 1).

Těžba hnědého uhlí je v rozhodující míře soustředěna v Evropě, která se na celkovém objemu těžby - do 1200 mil t - podílí více než 80 %, výsadní postavení zde zaujímá sjednocená SRN, následovaná býv. SSSR a býv. ČSFR. Mimo Evropu má významnější těžbu USA (podrobněji viz příloha tab. č. 1).

Relativně malá část (řádově kolem 400 mil t) těžby uhlí se dostává na mezinárodní trhy, prakticky jen kvalitní koksovatelné a energetické uhlí. Významnými dodavateli jsou (v pořadí podle objemu exportu): Austrálie (přes 106 mil t), USA, Jihoafrická republika, býv. SSSR, Kanada a Polsko. Největšími odběrateli jsou Japonsko a RTE země Západní Evropy. Podle odhadu se má do r. 2000 objem mezinárodního obchodu uhlím zvýšit nejméně na dvojnásobek.
Na druhé straně existují značné vnitrostátní přesuny, v celosvětovém průměru se pouze 20 % uhlí spotřebuje na místě těžby, přes 70 % do vzdálenosti 500 km (hnědé uhlí zpravidla na vzdálenosti kratší).


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty