Rozmístění

Rozmístění
je stav prostorového rozložení obyvatelstva, který je odvozen z úrovně a charakteru územní organizace hospodářství a výsledkem působení rozsáhlého souboru vlivů. Z územního hlediska se zde střetávaly tendence ke koncentraci s tendencemi k rozptylu hospodářské činnosti a obyvatelstva do nově osvojovaných a osídlovaných oblastí. Rozmístění světové populace je krajně nerovnoměrné a odrážejí se v něm rozdíly jak v ekonomice a historickém vývoji tak i určitá závislost na přírodních podmínkách. Téměř 2/3 obyvatelstva světa žije v nížinách do 200 m n.v. ve výškách nad 1000 m n.m., pouze 6 % (nejvíce obyvatel ve vysokohorských polohách je v Latinské Americe a Africe). Ve vzdálenosti do 200 km od mořského pobřeží je soustředěna více než polovina populace, v tzv. hlubokém vnitrozemí (1000 km a více od moře) jen 10 % . Na nižším stupni rozvoje společnosti má vliv přírodních podmínek na rozmístění populace větší váhu.
Rozmístění světové populace se nekryje s územní koncentrací moderního hospodářského potenciálu. Je to odraz vlivu historické inercie, kdy společnost na nižším stupni rozvoje se mohla populačně rozvíjet jen v příznivých přírodních podmínkách.
Hlavním činitelem, který dnes ovlivňuje rozmístění podstatné části světové populace, je hospodářství.
Ve vyspělých zemích to jsou služby a zpracovatelský průmysl, které vytvářejí hlavní koncentrace obyvatelstva a tím i nerovnoměrnost jeho rozmístění. Přírodní podmínky zde mohly být podnětem pro zahájení procesu koncentrace (např. uhelné zdroje v období nástupu průmyslové revoluce), ale později byly většinou překryty skutečnostmi společensko-ekonomického charakteru.
V zaostalých oblastech (zemích) ovlivňuje rozmístění obyvatelstva stale ještě v rozhodující míře primitivní zemědělství, které se musí maximálně přizpůsobit přírodním podmínkám a ty si tak udržují svojí váhu při vytváření hlavních oblastí soustředění populace. V rozvojových zemích, v souvislosti s industrializací a modernizací, se místně začíná významněji prosazovat vliv zpracovatelského průmyslu a služeb, ale většinou se dotýká jen menši části jejich obyvatelstva.
Přelidnění je projevem disproporce mezi počtem lidí na určitém území a množstvím prostředků a možností k jejich obživě, v podstatě není závislé na vlastní hustotě osídlení (přelidněnou může být oblast s primitivní ekonomikou a celkově řídkým osídlením). Relativní přelidnění se projevuje nejen v omezených materiálních podmínkách existence populace příslušné oblasti, ale i v politické sféře. Společnost pod tlakem přelidnění zpravidla produkuje útlak uvnitř vlastní struktury a agresi vůči sousedům.
Relativní přelidnění se může dočasně projevit v upadajících oblastech vyspělých zemí. V rozvojových zemích zůstává tíživým problémem, který zostřuje jejich zaostávání ve světovém hospodářství ve spojení s "populační explozí".