Specifické nároky na lokalizaci mají jademé elektrárny, musí být vybudovány na geologicky nepropustném podloží a nebo odizolovány olověnou deskou, měly by být vzdáleny od hustě osídlených oblastí s ohledem na radiační bezpečnost a případné havárie. Kromě toho musí být zabezpečeny velkou vodní nádrží s ohledem na ekologii okolí. Biologická ochrana před radioaktivními odpady je celkem uspokojivě vyřešena, ale problémem je ukládání využitého paliva. Výhodou je, že výroba energie neznečišťuje okolí emisemi toho typu jako klasické tepelné elektrárny a náklady na přepravu paliva jsou minimální (běžná tepelná elektrárna spotřebuje k výkonu 1000 MW cca 2 mil t uhlí ročně, jaderná elektrárna pouze několik tun jaderného paliva).
Přes 70 % elektrické energie se vyrobí v tepelných elektrárnách tzv. základního zatížení, které využívají především uhlí. Ovlivňují to hlavně skutečnosti: zdroje uhlí jsou mnohonásobně vyšší než ostatních fosilních paliv, kombinace výroby tepla a elektrické energie tzv. teplofikace umožňuje efektivnější využití paliva. Tyto elektrárny jsou doplňovány závody s turbinami na "špičkový" výkon, jako paliva využívají těžkých olejů (které jsou vlastně odpadem rafinérií) a zemního plynu.
Zdražení ropy rozšířilo perspektivy využití jaderné energie1), kromě toho k tomu přistoupilo i rostoucí zatížení životního prostředí. Začátkem 90. let bylo v provozu 423 reaktorů o celkové kapacitě 353 tis MW ve 40 zemích - podíl jaderných elektráren na celkové výrobě elektrické energie se zvýšil z 2,5 % v r. 1980 na 17 % v r. 1990 (ve Francii činí 76 %, Švýcarsku 72 % a v dalších 9 zemích se pohybuje mezi 25-50 %, absolutně největší výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách mají USA - přes 450 mld kwh, ale podíl na celkové výrobě je jen 15 %).
V řadě zemí se veřejnost staví proti jaderné energii. Její obavy po haváriích v Černobylu a Three Mile Island (v Pittsburgu v USA) se zvýšily. Vlivem těchto okolností vlády reviduji volbu a výstavbu v jaderné energetice, Rakousko došlo k zápornému závěru, Nizozemí a Finsko rozhodnutí odložily, USA, V. Británie, Japonsko i SNS potvrdily pokračovat v koncepcích rozvoje, Francie bez diskusí pokračuje v náročné výstavbě. Stejně tak pokračuje výstavba jaderných elektrárnách v řadě rozvojových zemí.
Největší oblastí výroby elektrické energie zůstává Evropa, následována Severní Amerikou, mimo tyto oblasti ve světovém měřítku vyniká oblast Dálného východu (především výroba Japonska a Číny) - konkrétní údaje viz příloha tabulka č. 2.
V rozvojových zemích, zejména v přepočtu produkce na obyvatele, výroba elektrické energie zůstává nadále na nízké úrovni, i když i zde absolutně roste, mezi největší výrobce se řadí Indie a Brazílie.
Žádné komentáře:
Okomentovat