Tímto problémem od 40. let se bankovníci pokoušeli určit velikost VK a za 40 let se jim to podařilo (období světové úvěro-dlužnické krize) hledáním řešení, jak špatně klasifikované úvěry zahrnout mezi daňově uznatelné náklady.
Za vybraná aktiva se dosazují rizikově vážená aktiva, jednak podle charakteru (povahy), dlužníka, druhu operace, doby, na které jsou obchody sjednávány, a přičemž se bere v úvahu riziko. Minimálně by mělo být podle Cookova pravidla 8% VK – pravidlo nařízeno bankám provádějící mezinárodní obchody.
Rozvahové položky členíme do pěti skupin podle rizikovosti:
1) Bezriziková – nevyžaduje krytí VK (likvidní aktiva s jistou návratností) – pokl. Hotovost, vklady u ČNB, úvěry vládám vlastních zemí anebo zemi, které mají přístup k finančním zdrojům mezinárodních institucí (MME), soukromé úvěry zaručené těmito vládami či ČNB
2) 3) 4) Skupina s rizikem od 10 do 90% - sem jsou zařazeny úvěry místním samosprávným celkům (okresu, obci…), soukromé úvěry jištěné samosprávnými celky, vklady a úvěry poskytnuté druhým bankám, soukromé úvěry jišťěné jinými bankami, hypotekární úvěry a ostatní zajišťované půjčky
Žádné komentáře:
Okomentovat