8. Keynesiánské a monetaristické pojetí inflace. Poptávkové a nabídkové inflační impulsy. Inflační spirála. Dopady inflace na ekonomické subjekty, redistribuční efekt. Model agregátní nabídky a poptávky (AS-AD). Caganův model inflace s adaptivním a racionálním očekáváním. (KODERA)
(532 PEB, 349 CEB)
Boj proti inflaci je jedním z prioritních cílů měnové politiky.
růst cen zboží a služeb – v dnešních ekonomikách často pozorovaný, i když většinou nyní na nízké úrovni.
Dlouhodobější nepřetržitý růst cenové hladiny, který je spojen s nadměrnou emisí peněz a který vede k poklesu kupní síla peněz. Friedman: inflace je vždy a všude peněžní jev.
Neustálý dlouhodobý růst cenové hladiny v ekonomice nazývají monetaristé inflací.
Keynesiánkci si naopak představují pod pojmem inflace jakýkoliv růst cenové hladiny, tj. i krátkodobé cenové šoky. Odlišná jsou i chápání obsahu: „Inflace je nadměrná emise peněz.“
Keynesián. – volba mezi ek. růstem a neinflačním vývojem. – tzv. poloinflace. (Možná pouze krátkodobě.) Je podmíněna existencí volných výrobních kapacit a nižší rovní skutečného výstupu, než je úroveň potenciální. Poloinflace: roste HDP a rostou ceny stejným tempem – ok. Keynesián: mírná není škodlivá – podporuje ek. růst a zaměstnanost. Monet: je vždy škodlivá.
Hyperinflace – enormě vysoká – ve stovkách až tisících procent. Ceny rostou rychleji, než jaké je tempo přísunu peněz do ekonomiky.
Peněžní reformou, zmrazením mezd, příp. i cen lze léčit.
Inflační spirála:
růst cen vede k rostoucím mzdovým požadavkům. Pokud jsou tyto požadavky alespoň částečně uspokojeny, následné zvýšení mezd může podnítit další růst cen a situace se může opakovat. Při růstu mezd k tomu může docházet v podstatě automaticky – indexace mezd.
Poptávková inflace:
hlavní příčinou je nadměrná koupěschopná poptávka.
Nabídková inflace:
- nákladová: růst nákladů
- mzdová: růst mezd
(+ nová infl: ustoupení nadměrným mzdovým a dalším požadavkům odborů)
- zisková inflace =ziskové přirážky monopolů a oligopolů k cenám své produkce
Žádné komentáře:
Okomentovat