28. Monitorováni a řízení úvěrového rizika

(účel monitorování, vstupy pro monitorování výstupní sestava vyhodnocovaných ukazatelů, vyhodnocení výstupů z monitorování, způsob řízení akceptovatelného rizika, určení výše úrokové sazby, určování limitů zdrojů banky pro jednotlivé klienty, vyjádření optimální výše zadlužení)

Řízení úvěrového rizika (risk management RM) patří mezi ty činnosti banky, jejichž účelem je tvorba bezpečnostních systémů banky, která umožní předcházet vzniku rizika plynoucího z bankovněúvěrových obchodů, hlavně toto riziko minimalizovat.

RM představuje proces zahrnující tří základní prvky:

- identifikace a ocenění rizika – je nutné znát jak samotný druh rizika tak i jeho možný zdroj

- systém řízení rizika – je třeba nejprve ocenit z hlediska subjektu, objektu a zajištění úvěrového obchodu, poté je nutno určit pravděpodobnou výši možné ztráty z tohoto obchodu

- systém monitorování rizika

Systém řízení rizika v sobě zahrnuje dvě složky:

1. stanovení rizikové tolerance banky založené na určení ztrát, které si může banka dovolit, pokud by událost skutečně nastala

2. tvorba vlastního systému řízení úvěrového rizika

Důležitým prvkem účinnosti sytému řízení úvěrového rizika je jeho monitorování, sledování a vyhodnocování. Banka se na skutečných případech svých nebo jiných bank ověřuje, zda kompetence, limity a regulátory má správně nastaveny a zda jsou skutečně účinné.

Tvorba systému řízení rizika se v zásadě opírá o stanovení kompetencí a odpovědnosti jednotlivých pracovníků a jednotlivých stupňů řízení v bance. Měl by být uplatněn zejména princip, že definování kompetencí a odpovědností je provedeno tak, aby rizikovější bankovněúvěrové obchody prošly rukama většího počtu osob, přes více organizačních útvarů a orgánů banky. Čím více stupňů posouzení úvěrového případu, tím menší míra rizika neúspěchu úvěrového obchodu.

Významným prvkem minimalizace míry rizika je i určení limitů, ve kterých se kompetence pohybují a stanovení vnitřních předpisů, zejména předpisů metodických, které určují:

- postupy při realizaci úvěrových obchodů a jejich správě

- pravidla komunikace mezi pracovníky banky navzájem

- mezi pracovníky banky a klientem.

Z ročních závěrek lze vysledovat vývoj podniku v minulosti. minulý vývoj přispěje výrazně k hodnocení hospodaření a ke stanovení bonity klienta. věřitel ale poskytuje finanční zdroje na konkrétní projekt předem a je objektivně nucen sledovat průběh jeho realizace.

V případě odklonu realizace projektu od finančního plánu musí analyzovat příčiny a bezprostředně zaujímat postoje pro dosažení nápravy, dokud je náprava vůbec možná.

Sledování (monitorování) hospodaření společnosti

sledování hospodaření klienta (jeho monitorování) slouží k průběžnému zjišťování jeho hospodářské situace, k hodnocení plnění jeho finančního plánu tak, aby mohly být včas odhaleny znepokojující vývojové trendy. na základě výstupů z monitorování lze buď potvrdit původní bonitu klienta, nebo doporučit její přehodnocení se všemi důsledky pro podnikatelský záměr.

při monitorování se doporučuje vyhodnocovat jenom ty poměrové ukazatele, které nejsou příliš zkresleny přepočtem z údajů hospodaření odpovídajícího pouze části roku. provádí se „anualizace“ (= odhad hodnoty ukazatelů, které budou dosaženy koncem roku (např. celoročních tržeb), z průběhu jejich vývoje během daného roku).

Vstupy pro monitorování

vstupy pro monitorování zahrnují:

· aktuální (či aktualizovaný) finanční plán klienta;

· účetní výkazy (rozvaha a výsledovka), které klient dodává ve stanovené periodě;

	BONITA	doporučená periodicita monitorování
	nejlepší bonita	1/2letně
	střední	1/4letně
	nízká	měsíčně

Výstupy z monitorování

· přehled monitorovaných veličin (tj. ukazatelů finanční analýzy);

· srovnání absolutních veličin a relativních ukazatelů s plánem a mezemi;

· vyhodnocení vypočtených ukazatelů pomocí srovnání se zadanými mezemi;

Vyhodnocení výstupů z monitorování

zde je potřeba posuzovat kromě velikosti odchylek skutečnosti od plánu i jejich příčiny.

v případě, že se objeví rozdíly mezi aktuálním vývojem a plánem, tak to může být projev určitých rizik.

druh rizika a jeho charakteristika	projev rizika v rozvaze	projev rizika ve výsledovce
riziko odběratele - odběratelé ztratili schopnost nebo vůli nakupovet klientem nabízené výrobky či zboží	zvýšení pohledávek z obchodního styku, zvýšení zásob převážně nedokončené výroby - 1/2tovarů a dokončených výrobků	např. snížení tržeb, negativní rozdí mezi ost. prov. výnosy a ost. prov. náklady vzniklý postoupením pohledávek vymáhací organizacím, zúčtování nedobytných pohledávek jako opravných položek do provozních nákladů
riziko dodavatele - dodavetelé odmítli spoluúčast na financování činnosti klienta (či zdražili své dodávky)	snížení KD závazků z obchodního styku	zvýšení nákladů výrobní spotřeby
riziko nedostatečné funkčnosti technologického zařízení klienta	neplánovaný růst HIM	neplánovaný růst nákladů na opravy, negativní rozdíl mezi tržbami z prodeje investičního majetku a zůstatkovou cenou
riziko zhoršení organizace práce	nárůst penále jako součásti jiných závazků	snižování stavu rezerv, zvyš. výr. spotřeby
riziko snížení produktivity práce	sníž. očekávané hospod. výsledku běžného účetního období	snížení přidané hodnoty a obchodní marže, zvýšení osobních nákl. (mzdových)
riziko zdražení úvěrů	sníž. očekávané hospod. výsledku běžného účetního období	zvýšené nákladové úroky
riziko kurzové (inflace CZK)	sníž. očekávané hospod. výsledku běžného účetního období	zvýšení ost. finančních rezerv a tvorby rezerv na finanční náklady
riziko mimořádných událostí	sníž. očekávané hospod. výsledku běžného účetního období	vznik mimořádných nákladů
riziko neplnění povinností podnikatele vůči státu	zvyš. v pasivech: závazky se sociálního zabezpeční, stát - daňové závazky a dotace, odložený daňový závazek, penále na odvodu ze zisku a objemu mezd zvyšuje položku jiné závazky	neadekvátní pokles nákladů na soc. zabezpečení, neadekvátní pokles daní a poplatků
riziko obchodů s CP	sníž. očekávané hospod. výsledku běžného účetního období	negativní rozdíl v tržbách z prodeje CP, neg. rozdíl mezi výnosy z fin. investic a KD fin. majetku ve srovnání s tvorbou rezerv na finanční náklady
riziko ESSK	poheldávky v podnicích s rozhodujícím a s podstatným vlivem, závazky k podnikům s rozhodujícím a podstatným vlivem	neadekvátní nárůst nákl. na služby, nízké výnosy z CP a vkladů v podnicích ve skupině

Řízení úvěrového rizika

o odměně pro banku v případě poskytnutí úvěru klientovi rozhoduje výše věřitelského rizika. odstupňováním ceny poskytnutých zdrojů se realizuje řízení rizika. to se dá řídit i nastavením limitů angažovaností klienta (s přihlédnutím poskytnout bance adekvátní zástavu).

Přímá metoda určení výše úrokové sazby

úroková sazba = marže banky + riziková přirážka + cena zdrojů

úroková sazba se dá nastavit přímou metodou - na základě minulých zkušeností se vyhodnotí pravděpodobnost nesplacení závazku.

Přibližná metoda určení výše úrokové sazby

pravděpodobnost delikvence klienta podle třídy jeho bonity se může chápat jako riziková přirážka (RAROC - risk adjusted return on capital). přibližnost metody spočívá v tom, že požadavek stejné výnosnosti kapitálu platí ne pro všechny klienty stejně, ale pouze přibližně jen pro některé rizikové třídy klientů.

Limit KD zdrojů

výše KD zdrojů musí odpovídat potřebě financování provozu podniku, tzn. KD zdroje musí pokrývat potřeby oběžných aktiv.

pružnost aktiv = poměr OA vůči stálým aktivům. (tento poměr je různý - dle zaměření podniku). odchylnost pružnosti aktiv od standardu vyžaduje podrobné odůvodnění.

při stanovení limitu KD zdrojů musí klient prokázat:

· schopnost vytvořit dostatek vlastních zdrojů tak, aby spolu s poskytnutými provozním (KD) prostředky v rámci limitu pokryl své požadavky na provozní (KD) financování;

· adekvátní využití poskytnutých zdrojů;

při propočtu potřeby KD prov. úvěrů se prověří provázanost KD a DD finančního plánu (roční plán se rozpracuje do měsíčních period).

Optimální výše zadlužení je závislá na výkonnosti a rentabilitě provozu podniku a dá se vypočítat prostřednictvím metod:

· minimalizace celkové nákladovosti kapitálu;

náklady spojené se získáním příslušného druhu kapitálu se nazývají úrok u cizího a dividendy u vlastního kapitálu; na západě je nejdražší forma financování podniku přes vlastní kapitál. = investoři požadují dividendy. ty jsou vyšší než vklad v bance.

ALE v ČR: kvůli nefunkčnímu kapitálovém trhu je vlastní kapitál nejlevnější forma zdrojů.

čím je podnik zadluženější (=vyšší riziko pro věřitele), tím má dražší zdroje (vyšší úroky).

· využití cizích zdrojů pro zvýšení rentability vlastního jmění;

všeobecně se dividendy stanoví jako část zisku. čím vyšší zisk připadně na ZJ, tím vyšší je pravděpodobnost výplaty dividend (i vyššího objemu dvd.)

výkonnost podniku musí být alespoň na takové úrovni, že rentabilita jeho aktiv je vyšší než míra nákladů na úvěry korigovaná poměrem bezúročných závazků vůči veškerému kapitálu. v takovém případě se vyplatí zvyšovat zadluženost podniku. v opačném případě, kdy je výkonnost podniku nižší než korigované náklady na úvěry, se dalším zadlužením snižuje ROE.

Zdroj: Úvěrové obchody, Finanční analýza