Frustrace
Je.to psychický stav, vyvolaný překážkou v cestě k cíli, resp. ohrožení, oddálení nebo znemožnění uspokojit určitou potřebu. Překážka může být vnější, tj. fyzická nebo způsobená jednáním jiné osoby, anebo vnitřní, tj. stydlivost, plachost, pocit viny, výčitky svědomí aj. Odolnost na frustraci je rozdílná. Hladina tolerance je inter- a intra individuální, závislá na konstituci a výchově. Ovlivnitelná též životní zkušeností, emocionální podporou (partner, skupina) a psychoterapií.
Výskyt agresivního chování předpokládá vždy frustraci. Frustrace vzniká v rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uspokojení, teoretickou svobodou člověka a nemožnosti plně ji uplatnit. V mnoha případech, zvlášť u dětí vede frustrace k regresi, k cestě zpět, k méně zralému chování, které jedinec již ve vývoji překonal. Další možností je fixace, stereotypní forma chování, která se objeví v neřešitelných problémových situacích. Protože fixace redukuje úzkost, je změna zafixovaného chování obtížná a možná jen s pomocí určitého vedení či tréninku.Jsou známy i případy, kdy frustrace vede k růstu celkové hladiny motivace. Zvláštním případem je frustrace esencionální, kdy jde o uvědomování si bezcílnosti a prázdnoty smyslu života a vlastní existence.
Stres
Je to stav vyvolaný souborem vnějších či vnitřních podmínek, které člověku signalizují ohrožení nebo ho přímo ohrožují.
vzniká tehdy, působí-li na člověka nadměrně silný podnět po dlouhou dobu, a nebo pokud se ocitne v nesnesitelné situaci, které se nemůže vyhnout a setrvá v ní.
Stres je v podstatě frustrací silné motivace.
Žádné komentáře:
Okomentovat