Fyziologie emocí
Neurofyziologickým centem emocí je hypothalamus. Hippokampus ovlivňuje prožívání emocí, dává jejich obsahu specifické zbarvení.
Organismus reaguje na emoce:
* vysokým stupněm visceralizace tj. změnami v činnosti a tkáních vnitřních orgánů (srdce, plic, žaludku atd.).
* tzv. periferními znaky emocí tj. fyziologické změny pozorovatelné pouhým okem nebo přístroji na povrchu těla
* tzv. biochemické reakce např. změna kyselosti žaduleč. šťáv ve stavech úzkosti atd.
City tak plní důležitou úlohu ve vztazích mezi lidmi.
Dělení citů :
1) nižší city - tělesné (prožívání hladu, bolesti, osvěžení)
- cit. reakce (hněv, strach, radost, údiv)
přechod - cit. vztahy (láska k partnerovi, dětem, žárlivost, závist)
vyšší city - cit společ. vědomí, cit intelektuální, estetické, etické a sociální
Důležitou emocí je strach, který je reakcí na nebezpečí nebo
ohrožení ( doprovázen neurovegetat. změnami - zblednutí, bušení
srdce atd.), má předmět
Úzkost nemá předmět, je často projevem neurózy.
Patologický strach: fobie (klaustrofobie x agorafobie) je strach doprovázen úzkostí.
Afekt je citové vzplanutí, které je prudké, silné a poměrně krátkodobé. Má silné motorické i vegetativní projevy. Po ukončení nastává vyčerpání.
Žádné komentáře:
Okomentovat