Obranné frustrační mechanismy:
- neschopnost uspokojit své potřeby a cíle vede k zážitkům osobního selhání – úzkosti, v této době nastupuje defensivní chování a jeho smyslem je obrana vlastního sebevědomí a sebeúcty
1. agrese – přímý či nepřímý útok na překážku (slovní, fyzické)
2. projekce – svalování viny či neúspěchu na jiné lidi
3. racionalizace – ospravedlňování neúspěchu, dodatečně vymyšlené důvody
4. fantazie – útěk do bdělého snění
5. bagatelizace – zlehčování, řešení nemusí odpovídat dané situaci
6. identifikace – frustrovaná osoba se ztotožňuje s jinou osobou
7. regrese – frustrovaný člověk reaguje nepřiměřeně svému věku a společenskému
postavení
8. represe – potlačení blokového cíle (zapomenu na konflikt)
9. únik – ze situace, nesoutěživost, poddajnost, sebepodceňování, nepřátelskost
10.kompenzace – nalezení náhradního cíle
11. spiritualizace = sublimace, transformace frustrované potřeby do jiné činnosti , je to přínos náhradního uspokojení, náboženství – únik do vyšších sfér
12. kompulze – nutkavá činnost člověka, rituální ochrana člověka, snižující úzkost
13. somatizace – přenos psychického napětí do tělesné oblasti – žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, civilizační choroby
Syndrom vyhoření – burnout
Vede k němu neustále negativně prožívaný stres, bývá popsán jako ztráta zájmu o lidi, s kterými člověk pracuje, citová otupělost, charakterizovaná tím, že např. zdravotník ochladne ve vztahu k pacientům, necítí lítost a nemá ani potřebnou úctu k lidem.
Žádné komentáře:
Okomentovat