Psychologické otázky sexuality a její vývoj
Sex = souhrnný název pro pohlavní život člověka, který má stránku biologickou, sociálně-psychologickou a kulturní respektive sociální.
U zvířat se hovoří spíše jen o sexuálním chování, protože sexualita zvířat není tak komplexní. V užším smyslu znamená sex pohlavní styk, vrcholící obvykle soulož (koitus) s následným orgasmem.
Sexualita člověka “zahrnuje celek životních projevů, které rezultuje ze skutečnosti, že člověka je pohlavní bytost a jako taková prožívá, cítí, myslí a jedná” / L. Aresin, H. Hrz, H. Httner a H. Szewczyk,1990). V sexualitě je tedy zahrnut komplex zážitků a způsobů chování, který původně sloužil pudově zaměřenému rozmnožování, ale posléze se historicky a kulturně diferencovaně rozvinul v interakci mezi příslušníky opačného pohlaví, podněcované výběrovou vzájemnou přitažlivostí a směřující k dosahování slasti a navazování partnerských intimních vztahů.
Sex se vyvinul jako strategie evoluce směřujících k vybavení organismů žijících v náročných životních podmínkách dokonalejšími genetickými vlohami, neboť sexuální styk s následným oplodněním umožňuje kombinaci genů otce a matky, a tím i pokrok ve vybavení zplozeného jedince ve srovnání s nepohlavním rozmnožováním. Dále je tu vazebná funkce: sexuální styk tím, že poskytuje samci intenzivní slast, připoutává ho k samici, která mu ji umožňuje. Nejde jen o zplození potomka, ale také o jeho uvedení do života a péči o něj v rámci společenství, které označujeme jako rodina.
Žádné komentáře:
Okomentovat