Rozvoj syndromu je kontinuální, ale můžeme zaznamenat čtyři fáze:
1. Entusiasmus – mnoho pracovníků přistupuje ke svému zaměstnání s velkou energií, nadšením, ideály a přesvědčením. Povolání je stresuje a přidají-li se k tomu narůstající pracovní zátěž, některé aspekty práce, začne se pracovník postupně nevyhnutelně vzdalovat jeho ideálům.
2. Stagnace – když se nesplní prvotní očekávání, nadšení a motivace jedinec se otupí
3. Frustrace – původně motivovaný pracovník je frustrovaný, cynický, když zjistí, že nemůže dosáhnout svých ideálů, protože není v jeho silách změnit zaběhaný systém. Emocionální rezervy se zmenší a pracovník má pocit, že selhal.
4. Izolace – je to depresivní stav, kdy už se jedinec není schopen vyrovnat s nastalou situací, není schopen se rozhodovat ani v jednoduchých záležitostech a cítí se nejistě
může mít dlouhodobé absence a stahuje se do izolace. Tento stav chronického selhání můžeme označovat jako “vyhoření”.
Žádné komentáře:
Okomentovat