Je to činnost náročná, odpovědná a společensky závažná.
Účel: smyslem hodnocení vzhledem k žákovi je informovat žáka do jaké míry zvládl požadavky, informace o zjištěném stavu, inform. Žáky jak by měl dále pracovat a postupovat, motivovat, povzbudit a podnítit žáka k další práci, hodnocení by mělo být výrazem pedagogického optimismu, učitel by měl posílit jeho sebedůvěru. Pro učitele je hodnocení zpětovazební informací a také významnou info pro rodiče. Ze celospolečenského hlediska je hodnocení žáků závažným aktem, závažnost je dána: předmětem hodnocení – co u žáky hodnotíme, přístupem k hodnocení, způsobem hodn. a jeho důsledky
Princip hodn.: učitel by měl hodnotit objektivně, spravedlivě a taktně. Hodn. by mělo pomáhat kladně motivovat, mělo by být prováděno humánním, taktním, rozvážným a citlivým způsobem. Výsledky hodn. by neměly být přeceňovány. Požadavky na žáky by měly být přiměřené. Hodn. by mělo být objektivní, spravedlivé a nestranné. Učitel musí přihlížet ke zdrav. a psych. stavu žáka.
Diagnostické metody požívané při hodnocení:
soustavné pozorování žáků, rozhovor, analýza výsledků činností žáka, zkoušení žáků – ústní, písemné, praktické. Individuální, skupinové, hromadné,...
Atmosféra zkoušky – klidná, důstojná, nestresující.
Ústní zkouška - podobu rozhovoru, učitel klade otázky, žák odpovídá, postupujeme od širších otázek k užším.
Písemné zkoušky: vhodné v mat a cizích jaz., velké množství poznatků od velkého počtu žáků, rychlá oprava. Zvláštní skupinou pís zkoušek – didaktické testy:orientační, nestandartizované a standartizované, normalizované. Vlastnosti d.t.:validita(měří to co chceme skutečně měřit), objektivnost, spolehlivost, citlivost, použitelnost, ekonomičnost. D.t. souží k diagnóze
Formy hodnocení: výsledky hodn. lze vyjádřit různě. Klasifikace – hodn. prostřednictvím známek, v posledních letech. Klasické X slovní hodnocení - obě mají své nedostatky a přednosti. Nahrazení slov. hodn. je u nižších stupňů přínosem, učitel prac. s menším kolektivem a žáky zná, u vyšších stupňů – méně vhodné
Klasifikační stupnice: Žáci jsou hodn podle kas. stup.: výborný, chvalitebný,..., chování: velmi dobré, uspokojivé, neuspokojivé. Celkový prospěch ne prvním stupni: ne/prospěl, na druhém: s vyznamenáním, ..
ZÁKLADNÍ JEDNOTKA VÝUKY (VYUČOVACÍ HODINA, STRUKTURA, FÁZE, TYPY)
Vyučování je základní a nejvýznamnější složkou výchovy a vzdělávání. Vyznačuje se proprac. systémem cílů, obsahu, prostředků a podmínek a organizovaností práce učitelů a žáků. Žáci jsou rozděleni do ročníků dle věku, vyučování je pro žáky společné. Vzhledem k cílům, které by měla dnešní škola plnit by bylo velmi prospěšné, kdyby se na každé škole alespoň několikrát v roce realizovala dobře připravená a zajímavá výchovně vzdělávací akce společná pro žáky různých ročníků.
Vyučovací hodina je základní jednotkou výchovně vzdělávací práce ve škole, je základní organizační formou ve třídě. Učitel ve přesně vymezeném čase řídí kolektivní poznávací činnost celé skupiny žáků. Jednotlivé vyuč. hodiny jsou uspořádány do rozvrhu hodin, který je sestaven na základně učebního plánu a počtu jednotlivých ročníků. (3. a 4. hodina – pokles pracovní schopnosti, střídání předmětů)
Struktura vyuč. hodiny – fáze, etapy: zahájení v.h., sdělení cíle hodiny, organizační pokyny, kontrola d.ú. a přípravy žáků, opakování probraného učiva, motivace k novému učivu, expozice nového učiva, procvičování a upevňování, zadání d.ú., shrnutí, zakončení. Všechny fáze se nemusí vyskytovat v každé v.h. a také jejich výše uvedené pořadí není dogma
Typy v.h.:
• podle dominantní fáze hodiny – hodiny základního typu, kombinované. hodiny osvojování nových vědomostí. hodiny osvojování nových dovedností. hodiny používání vědomostí a dovedností při řešení praktických úkolů. hodiny procvičování a opakování. hodiny kontroly a hodnocení.
• Z hlediska jednotlivých vyuč. předmětů: hodiny literárně historického vyučování, jazykového v., občanské výchovy, matematického vyučování, přírodovědného vyučování, hudební výchovy, tělesné výchovy, pracovní výchovy.
Žádné komentáře:
Okomentovat