Psychofyzika

Psychofyzika
= obor experimentální psychofyziologie “počitků”, zkoumající vztahy mezi intenzitou podnětu a intenzitou smyslového dojmu. Pokusila se rozšířit principy a metody fyziky na problémy studia vědomí. Psychofyzika přinesla 2 důležité zákony:
1. Weberův zákon rozdílového prahu podnětů = při srovnávání objektů a rozdílů mezi nimi nevnímáme rozdíly mezi objekty, ale poměr mezi rozdílem a velikostí srovnávaných objektů jinak řečeno, práh rozdílů mezi podněty je vyjádřen stálým vztahem k velikosti původního podnětu.

/S=k =přírustek S=podnět k= konstanta
2. Fechnerův zákon závislosti intenzity smyslového dojmu na intenzitě podnětu, vztah mezi intenzitou podnětu a smyslového dojmu je logaritmickou funkcí

R = k . logS R=smyslový dojem/počitek/

H. Helson objevil tzv. úroveň adaptace, kde jde o velikost hodnoty podnětu, či smyslového dojmu, na který jsou zvyklí a který je emočně neutrální. Podnět, který se od tohoto odchýlí oběma směry se stává příjemným a od určité doby i nepříjemným.

Za základní smyslové orgány lze považovat zrak, čich, chuť a hmat k nim lze přičíst dojmy rovnováhy, pohybu (kinestezie) a tzv. kožní čití (teplo, chlad, bolest a vibrace).Zvláštní smyslové modality představují tzv. splynuliny, syntézy smyslových dojmů, které se ponejvíce týkají hmatu: např. rovnoměrný dotyk spojený s chladem dává dojem vlhkého apod. Splynuliny tvoří dojmy jako dojem tvrdého, měkkého, suchého , lepkavého,…

Třídění receptorů je rozlišování:
1. exteroceptorů = jsou umístěny v orgánech na povrchu těla (zrak, sluch, kožní smysly).
2. interoceptorů = umístěny v orgánech uvnitř těla (dělí se na visceroreceptory /ve tkáních/ a proprioceptory /ve svalech, šlachách a kloubech/).
Důležitá je zejména “kinestetická svalová senzibilita” (dojmy z napětí, pohybu, činnosti svalů), která je fyziologickým základem hmatu a vývojově se uplatňuje zejména při vytváření vzorů vizuálně motorické koordinace, jež jsou podkladem zručnosti a obratnosti. Encyklopedie obecné psychologie, Nakonečný,M., str 288