Styly výchovy

Styly výchovy
Každý z vedoucích má svůj názor na způsob vedení dětského kolektivu. Někdo dává přednost
disciplíně a poslušnosti, jiní jsou zastánci volnosti. Přístupy můžeme rozdělit do tří vzorů.
/. vedoucí autoritativní:
Autoritativní vedoucí staví děti do role podřízených. Jeho hlavní metodou je příkaz a zákaz.
Vyžaduje poslušnost a nerad připouští diskuse o svých rozhodnutích.
Příklad: „Večerka je dnes v devět hodin. Po deváté budete všichni ve stanech a nechci nikoho
vidět venku. Kdo poruší zákaz, bude zítra ráno potrestán."
2. vedoucí demokratický:
Demokratický vedoucí využívá svoji přirozenou autoritu. K dětem se staví jako k partnerům.
Používá metodu práva většiny. O svých rozhodnutích diskutuje se členy kolektivu.
Příklad: „Zítra nás čeká náročný den. Doporučuji všem, aby dodrželi večerku v devět hodin,
protože se všichni potřebujeme dobře vyspat. Souhlasíte s tímto rozhodnutím?"
3. vedoucí liberální:
Liberální vedoucí se staví k dětem jako sobě rovným. Sebe chápe hlavně jako dozor nad
činností kolektivu. Rozhodnutí nechává na ostatních.
Příklad: „Zítra nás čeká náročný den. Kdo bude chtít, půjde spát již v devět hodin.
Nezapomeňte, že se potřebujeme dobře vyspat."
Každý z těchto tří způsobů vedení má své výhody i nevýhody. Není možné přesně zařadit vedoucího do jednoho z uvedených typů. V praxi to bývá tak, že vedoucí má k vedení postoj autoritativní, demokratický nebo liberální, ale podle situace přebírá i metody ostatních typů.
Jaký způsob vedení je nejvýhodnější? To záleží především v osobnosti vedoucího, věku dětí a zaměření činnosti. Těžko budeme používat autoritativní způsob vedení u kolektivu středoškoláků zaměřených na historii. Zrovna tak asi neuspějeme s liberálním přístupem u fotbalového týmu dvanáctiletých chlapců. Praxe potvrzuje, že demokratický způsob vedení je nejuniverzálnější a velice efektivní.