Pojmem výuka je označována činnost učitele ve vyučování. Učitel vyučuje, tj. navozuje, organizuje a řídí poznávací, citové a volní procesy žáků, kteří se učí.
Pojem výuka je někdy nahrazován pojmem vyučování. V teoriích obecné didaktiky se výuka objasňuje šířeji než samo vyučování – jako systém, který zahrnuje jak proces vyučování tak především cíle výuky, obsah výuky, podmínky, determinanty a prostředky výuky, typy výuky, výsledky výuky.
Základní znaky: možnost splynutí vzdělávání a výchovy, stanovení cílů a vymezení jejich obsahu, stanovení rámcového postupu, vytvoření potřebných materiálních a organizačních podmínek, uskutečňuje se pod vedením pedagoga
Typy výuky:
• informativní – učitel sděluje info žákům, žáci se učí především tomu, co jim zprostředkuje učitel
• heuristické – žáci jsou učitelem vedeni k samostatnému poznávání, objevování nových poznatků
• produkční – příkladem jsou různé pracovní činnosti žáků, práce s materiálem, praktická činnost směřující k vytvoření určitého produktu
• regulativní – jejím základem je detailně rozpracovaný projekt, každý úkon žáka je regulován, řízen
METODY VÝUKY: CHARAKTERISTIKA, CELKOVÝ PŘEHLED
Dosavadní pojetí vyuč. transmisivní (učitel ví, je garantem pravdy), nyní – pojetí konstruktivistické – učitel vytváří podmínky a zajišťuje, aby žák mohl dosáhnout co nejvyšší úrovně, je garantem metody.
Vyučovací metoda: způsob, jakým učitel organizuje proces osvojování nových vědomostí a dovedností žáků. Je to koordinovaný, úzce propojený systém vyučovacích činností učitele a učebních činností, orientovaný na dosažení výchovně-vzdělávacích cílů.
Dělení: Podle zdroje poznání: metody slovní, názorové, praktických prací. Podle vyučovací hodiny: metody motivační, expoziční, fixační(opakovací), diagnostické, hodnotící.
Slovní vyučovací metody:
• monologické metody (metoda výkladu:vysvětlování, vyprávění, popis, přednáška – všechny metody se prolínají a doplňují, nelze je oddělit od jiných vyučovacích metod),
• dialogické metody – met. kladení otázek (rozhovor, motivační rozhovor, rozhovor vyvozovací, rozhovor objevný, rozhovor opakovací, rozhovor diagnostický, dialog, diskuse, beseda),
• metody práce s textem – práce žáků s hotovým písemným textem a samostatná tvorba vlastního textu (čtení s výkladem, samostatná práce s textem, tvorba textu, Pedagogické hnutí Čtením a psaním ke kritickému myšlení – naučit žáka pracovat s textem, práce s programovaným textem)
Názorové vyučovací metody: Ukázka (předvádění, demonstrace), instruktáž (předvedení určitého úkonu), pozorování (poznávají věci v přirozeném prostředí), pokus (umělé vyvolání jevu),
Metody praktických prací: Frontální pokusy, laboratorní práce, práce žáků s multiplikáty pomůcek, praktické práce ve školních dílnách a praktické práce pěstitelské a chovatelské
Řešení výukových problémů – problémová metoda: výukový problém je úkol, s jakým se žák dosud nikdy nesetkal a postup jak tento úkol vyřešit zatím nezná. Problém je teoretická nebo praktická obtíž, kterou žák samostatně řeší svým vlastním aktivním zkoumáním. Hlavní způsoby řešení: rozumovou analýzou, postřehem, metodou pokusu a omylu
Výukové projekty: Při jeho realizaci se uplatňuje celá řada aktivizujících vyučovacích metod, zejména metod samostatné práce. Hlavní myšlenky: vytvoření produktu, týmová práce, schopnost samostatně vyhledávat informace, respektování mezipředmětových a časových souvislostí, respektování individualita a samostatného postupu, změněná role učitele
Metody situační – jsou žáci spíše statickými pozorovateli. Inscenační metody – žáci sami ztvárňují a představují určité osoby
Didaktické hry – hra, ke které žáky záměrně podnítil pedagog a která směřuje k dosažení didaktických cílů
Vyučování s využitím prvků daltonského učebního plánu (svoboda žáků a učitelů, samostatnost, spolupráce)
Žádné komentáře:
Okomentovat