Minimální mzda náleží zaměstnanci bez ohledu na kritéria výkonnosti a kvality odvedené práce a bez ohledu na druh vykonávané práce. Výše je stanovena jednak měsíční částkou a jednak pro zaměstnance odměňované podle počtu odpracovaných hodin, hodinovými saz-bami. Minimální mzda je zakotvena v § 111 ZP a její výše je upravena v nařízení vlády č. 303/1995 o minimální mzdě. Měsíční minimální mzda je stanovena pro plnou, tedy zákonnou pracovní dobu. Pokud je tedy sjednána pracovní doba kratší, pak se minimální mzda poměrně sníží. Ujednání nižší minimální mzdy je jinak neplatné. To se jedná i ujednání v kolektivních smlouvách.
Jestliže zaměstnanec nedosáhne výkonem práce alespoň minimální mzdy (např. při úkolové a podílové mzdě), je zaměstnavatel povinen ze svého doplatit do výše minimální mzdy. Tuto situaci pak může řešit nástroji danými zákoníkem práce.
Současně s minimální mzdou je minimální výše mzdy chráněna soustavou tzv. minimálních mzdových tarifů. Zákon o mzdě v § 14 ukládá zaměstnavateli, aby v případě, kdy není uza-vřena kolektivní smlouva nebo mzda v ní není sjednána, vyplácel zaměstnanci mzdu, která nesmí být nižší než minimální mzdový tarif. Tyto tarify jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a jsou stanoveny ve vládním nařízení č. 333/1993 Sb. V jeho příloze jsou uvedeny obecné charakteristiky a příklady všech prací, které se mohou u zaměstnavatele vyskytnout, s jejich zařazením do 12 mzdových tarifů. Do tarifů se včítá i mzda za práci přesčas a všechny zákonné příplatky, takže by bylo možné mzdové tarify při-rovnat k soustavě minimálních mezd, avšak zohledňujících druh vykonávané práce. Také mi-nimální tarify se vyplácejí za odpracovanou dobu, tzn., že při kratší pracovní době se poměrně krátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat