12. Stávka a výluka - pojem, druhy, přípustnost stávky podle českého práva

Stávka je starým a často používaným nástrojem prosazování skupinových zájmů zaměstnanců. Na našem území se objevuje stávka jako legální způsob prosazování hospodářských cílů až v 70. letech 19. století. Právo na stávku je zakotveno v Listině základních práv a svobod a v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Stávka znamená, že zaměstnanci přerušili z určitých důvodů hromadně práci. Je to jejich kolektivní právo. Stávka jako sociální jev má dva aspekty: subjektivní (projevuje se v konkrétních důvodech, proč určitá skupina za-městnanců stávkuje) a objektivní (doba stávky, velikost újmy, kterou zaměstnavateli způsobí apod.). Stávka má určité charakteristické znaky jako institut kolektivního pracovního práva: a) jedná se o částečné nebo úplné přerušení práce, b) stávka znamená, že práci přerušuje sku-pina zaměstnanců najednou, c) stávka je projevem konfliktu skupinových zájmů, který přerostl do stadia kolektivního sporu, d) stávka je určitým legalizovaným nátlakem zaměstnanců na zaměstnavatele. Stávky můžeme dělit podle různých kritérií: a) podle okruhu stávkujících zaměstnanců (podnikové, nadpodnikové, generální), b) podle zájmů, které jsou předmětem konfliktu (samostatné – prosazení vlastních zájmů, solidární akcesorické – podpora jiných stávkujících, solidární zástupné – stávkují místo zaměstnanců, kteří podle zákona stávkovat nemohou), c) podle intenzity a doby trvání (základní – dlouhodobé a výstražné – krátkodobé), d) podle způsobu provedení (okupační – zůstávají na pracovištích a nepracují, tradiční – ne-chodí do práce, přerušované – stávkují v krátkých intervalech po sobě, štafetové – v návaznosti na sebe stávkují různé provozy), e) podle cíle (hospodářské a politické), f) podle vztahu k právu (legální a nelegální), g) podle toho, zda je právo upravuje nebo neupravuje (stávka za uzavření kolektivní smlouvy a stávky ostatní – vyplývají z Úmluvy MOP).