PRÁVO

I. část
1. Obsah kolektivní smlouvy, vztah k normativním právním aktům a vnitřním předpisům
Kolektivní smlouva je dvoustranný právní úkon uzavíraný mezi odborovými organizacemi na straně jedné a zaměstnavateli na straně druhé, jejichž obsahem je určení mzdových a dalších pracovních podmínek, a to v rámci daném pracovně právními předpisy.
Upravují individuální i kolektivní pracovněprávní vztahy a stanovují práva a povinnosti sub-jektů. Jsou tak jednak právními úkony (rozeznáváme náležitosti právního úkonu) a jednak pramenem pracovního práva (posuzujeme jejich platnost, účinnost atd.).
Upraveny jsou v § 20 ZP a v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.
Rozeznáváme dva typy kolektivních smluv: a) podnikovou kolektivní smlouvu (uzavírá ji odborový orgán a zaměstnavatel) a b) kolektivní smlouvu vyššího stupně (tu uzavírá zpravi-dla odborový svaz a svaz zaměstnavatelů).
Obsahem kolektivních smluv jsou individuální závazky mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a závazky smluvních stran kolektivní smlouvy. Právní předpisy určují pouze rámec obsahu kolektivních smluv a vytvářejí tak poměrně široký prostor pro smluvní volnost stran. Smluvní volnost je omezena tím, že strany mohou v kolektivní smlouvě upravovat mzdové a ostatní pracovněprávní nároky jen v rámci daném právními předpisy.