Zkušební doba je zvláštním časovým obdobím od vzniku pracovního poměru, které trvá po vymezenou dobu. Během tohoto časového období mají obě strany možnost si ověřit, zda jim sjednaný pracovní poměr bude vyhovovat. Pokud jedna ze stran dojde k závěru, že pracovní poměr neodpovídá jejím představám, může velmi jednoduše a bez formálních záležitostí pra-covní poměr ve zkušební době ukončit jednostranným právním úkonem.
Právě proto, že během zkušební doby je existence a další trvání pracovního poměru značně nejisté, stanoví zákoník práce poměrně přísná pravidla pro sjednání tohoto institutu. Zkušební doba musí být výslovně sjednána. V § 31 odst. 1 ZP je omezena délka zkušební doby tak, že právní úprava stanoví maximální délku, tj. 3 měsíce, připouští však možnost sjednat délku zkušební doby kratší. Pokud by byla sjednána zkušební doba kratší než tři měsíce, nelze doda-tečně délku zkušební doby prodlužovat. Zkušební doba musí být sjednaná písemně, jinak je její ujednání neplatné (§ 31 odst. 3 ZP).
Zkušební doba je opravdu obdobím, kdy si účastníci pracovního poměru mají ověřit, zda jim bude pracovní poměr vyhovovat. Bylo by proto proti smyslu tohoto institutu, kdyby zkušební doba proběhla a zaměstnanec by byl práce neschopný celou dobu. Proto § 31 odst. 2 ZP sta-noví, že doba překážek v práci se započítává do zkušební doby nejvýše v rozsahu 10 pra-covních dnů.
Žádné komentáře:
Okomentovat