Obohacení na straně jednoho musí být současně újmou subjektu druhého. Je tedy nutné, aby mezi obohacením a vzniklou újmou existovala určitá souvislost. Skutkové podstaty jsou stanoveny v zákoně a jde o případy, kdy je určitý prospěch získán plněním bez právního důvodu nebo plněním z neplatného právního úkonu.
Rozsah tohoto institutu je tak v pracovním právu užší než v právu občanském. Důvodem je institut tzv. zákonných srážek ze mzdy. Ty jsou klasickým nástrojem pracovního práva získat plnění získané bez právního titulu zpět přímo na základě zákona pouhým sražením ze mzdy. Pouze případy majetkového prospěchu, který byl získán bezdůvodně a není ho možno řešit cestou srážek ze mzdy, jsou řešeny cestou bezdůvodného obohacení. Institut bezdůvodného obohacení je jediným institutem, jehož prostřednictvím lze získat neoprávněný prospěch na straně zaměstnavatele získaný na úkor zaměstnance.
Předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení vyplývají z § 243 ZP: bylo poskytnuto plnění (tj. došlo k přesunu majetkové hodnoty), pro toto plnění nebyl žádný právní důvod nebo ne-platnost právního úkonu, na jehož základě bylo plněno.
Právním důsledkem bezdůvodného obohacení je povinnost toto obohacení vydat. Při této po-vinnosti je ale chráněna dobrá víra zaměstnance. Zaměstnavatel tak může požadovat neprá-vem vyplacených částek pouze tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.
Žádné komentáře:
Okomentovat