Obecná odpovědnost je upravena v § 172 ZP. V této odpovědnosti se v plné podobě objevuje modelová skutková podstata odpovědnosti se všemi jejími znaky. Zaměstnanec odpovídá za-městnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s ním. V této skutkové podstatě je možná i spo-luodpovědnost poškozeného zaměstnavatele. Pokud byla škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, pak se odpovědnost zaměstnance poměrně omezí. Jestliže zaměstnavateli způsobilo škodu více zaměstnanců, odpovídají jednotlivě podle míry svého zavinění (v pracovním právu se nevyskytuje solidární odpovědnost).
Pojem „plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním“ je vymezen v § 25 prováděcího nařízení vlády č. 108/1994 Sb.
Zavinění se může v této skutkové podstatě objevit jak ve formě úmyslu, tak i ve formě ne-dbalosti, důsledky se potom projeví v rozsahu náhrady škody. Při způsobení škody z nedbalosti je rozsah náhrady škody omezen škodou skutečnou, maximálně však 4.5násobkem průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení průměrného měsíčního výdělku neplatí, jestliže škoda byla způsobena v opilosti, kterou si zaměstnanec sám přivodil, nebo po zneužití jiných omamných prostředků. Při úmyslném způsobení škody může zaměstnavatel požadovat i náhradu jiné škody.
Žádné komentáře:
Okomentovat