Srážky ze mzdy jsou upraveny v § 246 ZP.
Mzda je nárokem zaměstnance a srážky z ní lze provést jen základě dohody o srážkách ze mzdy, uzavřené písemně mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Bez této dohody může zaměstnavatel provést srážku ze mzdy zaměstnance jen v případech taxativně uvedených v § 12 zákona o mzdě (příp. § 121 ZP). Jsou to: a) záloha na daň z příjmu fyzických osob, b) po-jistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění, c) zálohu na mzdu, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že ne-byly splněny podmínky pro její přiznání, d) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem, e) nevyúčtovanou zálohu na cestovní náklady, f) náborové a jiné příspěvky, g) náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok a h) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění a státní sociální podpory. Podmínkou oprávnění zaměstnavatele je průkaznost skutečností, že existuje povinnost zaměstnance částky uhradit nebo doručení vykonatelného rozhodnutí.
Pořadí srážek ze mzdy je stanoveno velmi podrobně v § 13 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Zjednodušeně lze říci, že nejprve se srazí daňové povinnosti a povinnosti zákonného pojištění.
Srážky nikdy nesmí být vyšší než by činila jejich výše podle ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle občanského soudního řádu.
Žádné komentáře:
Okomentovat