Plněním pracovních úkolů je však též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců a činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k nim zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů pak jsou zejména úkoly potřebné k výkonu práce nebo po jejím skončení. Jsou to i úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech, konané v objektu zaměstnavatele. Jedná se i o vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací. Pro vymezení činností, které jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, využívá právo i negativní hledisko, tj. stanovení činností, které nejsou v přímé souvislosti. Nejedná se tak o cestu do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření či vyšetření, cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.
23. Příčinná souvislost - pojem a vymezení znaků skutkové podstaty odpovědnosti
Odpovědnost je možno přičítat určitému subjektu jen tehdy, pokud způsobil nepříznivý násle-dek, tj. pokud mezi tímto následkem a protiprávností je příčinná souvislost. Příčinný řetězec musíme zjišťovat podle toho, zda se pohybujeme v oblasti subjektivní nebo objektivní odpo-vědnosti. V oblasti subjektivní odpovědnosti musíme zkoumat otázku, zda zaviněné chování zaměstnance bylo bezprostřední příčinou vzniku škody. Při objektivní odpovědnosti zjišťu-jeme, zda konkrétní protiprávnost (škodná událost) byla bezprostřední příčinou vzniku škody. Výjimečně se odpovědnost někomu ukládá zdánlivě bez tohoto prvku (např. u nemocí z povolání), avšak i zde je příčinná souvislost nezbytným prvkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat