Věcné nároky zaměstnavatele zákoník neřeší a neupravuje. Většina těchto nároků je ale vázána na osobu zaměstnance a proto jeho smrtí musejí tyto nároky zanikat. Peněžité nároky zásadně zanikají s výjimkou nároků uvedených v § 260 odst. 3 ZP: nároky, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto, nároky, které zaměstnanec před svou smrtí uznal co do důvodu a výše, nároky na náhradu škody způsobenou úmyslně a nároky na náhradu škody způsobenou ztrátou předmětů svěřených zaměstnanci na písemné potvrzení.
Uplynutím lhůty stanovené pro výkon práva nebo pro uplatnění práva může dojít k zániku práva, jestliže stanovená lhůta má charakter lhůty propadné (prekluzívní). Ty jsou stanoveny v § 261 odst. 4 ZP.
Pro určitá práva je typické, že jejich výkonem zaniknou. Tento způsob zániku není normami pracovního práva výslovně upraven.
11. Překážky v práci - pojem, práva a povinnosti subjektů
Základní povinností zaměstnance je vykonávat sjednanou práci po sjednanou pracovní dobu. Právem, ale i povinností zaměstnavatele je mu tuto práci přidělovat. Na obou stranách však mohou nastat okolnosti, které splnění této povinnosti znemožňují nebo výrazným způsobem ztěžují a z objektivních či subjektivních důvodů tak brání na kratší či delší dobu jednomu z účastníků v plnění jeho závazku. Pracovní právo některé z těchto okolností považuje za tak závažné, že s nimi spojuje určité právní následky. Dočasná nemožnost plnění závazku je řešena tzv. dočasnou suspenzí pracovního závazku při současném vzniku dalších právních ná-sledků, jejichž obsah je jedním z projevů ochranné funkce práva chránící ekonomicky zrani-telnější subjekt – zaměstnance. Tyto situace nazývá zákoník práce překážkami v práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat