Pro vymezení činností, ...

Pro vymezení činností, které jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, využívá právo i negativní hledisko, tj. stanovení činností, které nejsou v přímé souvislosti. Nejedná se tak o cestu do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření či vyšetření, cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Co se týče protiprávnosti, jedná se pouze o lidské chování. Ostatní jevy jsou významné jako právní události, nikdy nemohou být protiprávní. Protiprávním může být jak aktivní chování, tj. konání (komisivní protiprávní úkon), tak i pasivní chování, tj. opomenutí (omisivní protiprávní jednání), ale to pouze tam, kde byla právem stanovena povinnost jednat. Protiprávnost je rozpor lidského chování s objektivním právem, který se projevuje jako stav poruchy nebo ohrožení právem chráněných společenských vztahů. V některých případech konstruuje zákoník práce odpovědnost i tam, kde nebyla škoda způsobena protiprávním jednáním, ale vznikla v důsledku protiprávního jednání jiných subjektů nebo dokonce škoda nemá svůj základ v protiprávním chování vůbec (objektivní odpovědnost). Základem odpovědnosti je vždy určitý nežádoucí stav. Hovoří se tak o odpovědnosti za výsledek. Právo stanovuje také okolnosti vylučující protiprávnost: výkon práva nebo plnění povinností, svépomoc (v pracovněprávních vztazích nelze použít, není upravena), krajní nouze, nutná obrana (v zákoníku práce není upraveno), svolení poškozeného (v pracovním právu ho jako okolnost vylučující protiprávnost nechápeme).