Možností právního úkonu – se rozumí možnost plnění, které je jeho předmětem. Je-li toto plnění nemožné, bude právní úkon neplatný. Nemožnost plnění nastává i v případě, že splnění je tak mimořádně obtížné, že od povinného subjektu nelze očekávat ani spravedlivě žádat, aby obtíže překonal.Nemožnost musí existovat v době, kdy byl právní úkon učiněn. Kdyby vznikla později (nemožnost následná), nezpůsobila by neplatnost právního úkonu, ale zánik práva a povinností ze závazkového právního vztahu.
Nedovolenost právního úkonu – jestliže je úkon v rozporu se zákonem, nebo s dobrými mravy. V rozporu se zákonem jsou takové právní úkony, jejichž vznik či jejichž plnění je výslovně zakázáno, resp. které se svým obsahem nebo účelem příčí zákonnému zákazu.
13. Obsah právních úkonů – složky podstatné, pravidelné a nahodilé, podmínky odkládací a rozvazovací, stanovení doby a příkaz
Obsahem právních úkonů je určení práv a povinností, které budou obsahem právního vztahu právním úkonem založeného či změněného. V obsahu právního úkonu se rozeznávají různé složky, to:
a) složky podstatné – které se pro platnost právního úkonu bezpodmínečně požadují
b) složky pravidelné – které se pravidelně v právních úkonech vyskytují, jako je např.. ujednání o místě či času plnění, které však nejsou pro platnost právního úkonu nezbytné
Žádné komentáře:
Okomentovat