V občanském právu převažují právní normy dispozitivní, pokud je pochybnost , zda určité ustanovení je kogentní či dispozitivní, považuje se za dispozitivní.
normy kogentní –jsou taková ustanovení zákona, jejichž použití nemůže být platně vyloučeno ani omezeno, tj. od nichž se právní úkon nemůže odchýlit.Kogentní normy v právních řádech demokratických společností přispívají v soukromoprávní oblasti i k zabezpečení ochrany společensky slabších účastníků občanskoprávního styku vůči hospodářsky silnějším účastníkům, jmenovitě v oblasti smluvních i deliktních vztahů. Kogentní charakter právní normy někdy vyplývá z textu normy samé. Tak je tomu zejména, jestliže norma obsahuje kategorický příkaz, resp. Prohlašuje- li ujednání jiného obsahu za neplatné atd. Kogentní povaha právní normy však někdy zjevná není, a musí se proto z její povahy zjistit výkladem (interpretací).
Dispozitivní normy – jsou taková ustanovení zákona, jejichž použití může být vyloučeno projevem souhlasné vůle účastníků právního úkonu. Dispozitivní ustanovení zákona stanoví práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu jen podpůrně (subsidiárně), tj. pro případ, že je účastníci právního úkonu neupraví jinak (hovoří se zde o autonomii vůle účastníků právního vztahu). Dispozitivní ustanovení z. neboli právní úprava se standardními právy a povinnostmi se tak uplatní vždy, jestliže subjekty právního úkonu neupraví svými projevy vůle s ohledem na své zvláštní zájmy, potřeby a preference obsah právního vztahu jinak. Jiným typem dispozitivní normy je norma, která dovoluje účastníkům, aby svým právním úkonem, zejména smlouvou, založili právní následek zákonem výslovně neupravený (př. § 51 dovolující i uzavření takových smluv, které zákonem nejsou zvláště upraveny (tzv. nepojmenované, atypické smlouvy). Ani dispoziční charakter norem není vždy zjevný. Nepochybný je tam, kde jej zákon vyjadřuje klauzulí „nebylo-li ujednáno jinak“.
Žádné komentáře:
Okomentovat