Občanské právo se opírá zejména o Listina a její čl. 11 odst. 1 -> právo vlastnit majetek. Podle odst. 3 vlastnictví zavazuje. Zákaz zneužití vlastnického práva na újmu jednotlivce nebo obecného zájmu. Čl. 11 odst. 4 obsahuje podmínky vyvlastnění a nuceného omezení -> je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Dědění se zaručuje. Zásada legální licence má velký význam pro smluvní autonomii. Články 7, 8 a 10 upravují ryze osobní práva (na život, na soukromí, na důstojnost, čest, pověst, jméno).
Zákonný stupeň -> občanský zákoník. Je značně neuspořádaný, ale pro nás je hlavním pramenem práva:
Občanský zákoník není jediným pramenem, existují další zvláštní zákony:
z. č. 35/1965 Sb. - autorský zákon
z. č. 527/1990 Sb. - o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích
z. č. 82/1998 Sb. - o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
z. č. 72/1994 Sb. - o vlastnictví bytů
z. č. 116/1990 Sb. - o nájmu a pronájmu nebytových prostor
z. č. 265/1992 Sb. - kterým se upravují zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Jestliže zákon sám odkazuje na určitý obyčej či zvyklost (časté v mezinárodním obchodě), pramenem práva je tento odkazovací zákon. Občanský zákoník často odkazuje na dobré mravy -> nejsou pramenem práva.
Žádné komentáře:
Okomentovat