Neplatné jsou práv. úkony, jimž se nedostává některé náležitosti, kterou zákon pod sankcí neplatnosti požaduje.
Zásada v ObčZák. – neplatné úkony jsou neplatné absolutně, pokud je zákon výslovně a taxativně neprohlašuje za neplatné relativně (§ 40a).
1. ABSOLUTNÍ NEPLATNOST (= NEGOTIUM NULLUM) – nastává přímo ze zákona (= EX LEGE): na úkon se hledí, jako by nikdy nebyl učiněn; plnění z absolutně neplatného úkonu zakládá BO; soud k ní přihlíží i bez návrhu (= EX OFFO); u absolutně neplatného úkonu nejsou následky ani u vkladu do KN; nepromlčuje se; nemůže KONVALIDOVAT (viz níže)!!!
2. RELATIVNÍ NEPLATNOST – nenastává ze zákona; relativně neplatný úkon působí práv. následky, jako by byl platný (pokud jich nebyl zbaven); nastává tehdy, kdy druhému účastníku úkonu dojde projev toho, který neplatností dotčen, nastává EX TUNC; relativní neplatnost pomine po RATIHABICI (= dodatečném schválení); soud ji projednává jen na návrh; promlčuje se v 3-leté promlčecí lhůtě, zásada: NEMŮŽE SE JÍ DOVOLAT TEN, KDO JI SÁM ZPŮSOBIL (i nezaviněně = bez ohledu na zavinění)
viz § 40a; některé zvláštnosti upravuje §§ 267 – 268 ObchZák.
Druhy neplatnosti práv. úkonů (§ 41)
§ neplatnost úplná – neplatnou část práv. úkonu nelze oddělit od ostatního obsahu práv. úkonu,
§ neplatnost částečná (§ 41) – neplatnost se týká jen takové části práv. úkonu, kterou lze oddělit od ostatního obsahu práv. úkonu po tomto je zbytek práv. úkonu platný.
Žádné komentáře:
Okomentovat