– ten, kdo uzavřel smlouvu v tísní za nápadně nevýhodných podmínek, může od ní odstoupit. Tíseň je objektivní stav, který omezuje svobodu rozhodování tohoto, kdo právní úkon učinil. Může to být nejen tíseň hospodářská, ale i jiná (např. vyvolaná rozrušením obavami o blízkou osobu apod.)
3) náležitosti projevu – vůle může být bezvadná, ale vadný může být její projev. Případy, kdy projev je A) nesrozumitelný,
B) neurčitý a v některých případech i C) postrádající náležité formy. Ad A) Nesrozumitelnost rozlišujeme:a) nesrozumitelnost absolutní (vůči všem), b) nesrozumitelnost relativní (vůči někomu), c) nesrozumitelnost úkonu neadresovaného, d) nesrozumitelnost úkonu adresovaného.
Ad B) Neurčitý projev – nelze-li spolehlivě a přesně zjisti jeho obsah a nelze-li tuto neurčitost odstranit ani výkladem projevu, ani aplikací dispozitivních ustanovení zákona. Neurčitý je i takový právní úkon, jemuž chybí některá podstatná náležitost právního úkonu.
Ad C) právní úkony lze vykonávat zpravidla v jakékoliv formě (písemně, ústně i konkludentně). V některých případech však zákon sám požaduje k platnosti právních úkonů splnění požadavku určité formy (zákonná forma). Nejvýznamnějším případem zákonného požadavku písemné formy smlouvy jsou smlouvy o převodech nemovitostí, kde se pro nabytí vlastnického práva navíc požaduje vklad do katastru nemovitostí. Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví k této nemovitosti již okamžikem účinnosti smlouvy. Písemná forma se požaduje přímo ze zákona i při některých jednostranných úkonech, např.: závěť. Písemnou formu smlouvy si však mohou domluvit i účastníci smlouvy sami, tedy v případech, kdy sám zákon písemnou formu nepožaduje (tzv. smluvní forma projevu).
Žádné komentáře:
Okomentovat