Vliv genetiky na chování

Vliv genetiky na chování
Vztah biologického a sociálního v psychologii

Nejmenší jednotkou zděděné informace je gen, který obsahuje dědičnou substanci DNK (desoxyribonukleovou kyselinu). Funkční dědičná informace je řízení stavby a vývoje organismu, tj. i jeho chování. Toto chování determinují tzv. řídící geny, které ovlivňují produkci enzymů a hormonů: “Dědičnost způsobů chování spočívá v první řadě v dědičnosti stavebního plánu mozku”. (G. Breuer, 1981)

Za základní princip sociobiologie je pokládána tendence individua chovat se takovým způsobem, který maximalizuje jeho způsobilost genetická informace se uplatňuje ve větší míře než jsme ochotni připustit, zdůrazňuje Barash. Příkladem setrvání původních biologických mechanismů v nových formách, tj. biologicky účelné strategie je mužské imponování erotické partnerce, které má biologicky evolutivní smysl, totiž předvádění se jako způsobilého partnera. Na základě poznatků vznikla nová věda tzv. humánní etiologie, která zkoumá biologicky předprogramované způsoby lidského chování. V lidské psychice setrvávají původně adaptivní, evolucí předprogramované způsoby reagování, které mají v různých kulturách a historických obdobích téže kultura různé formy např. různé způsoby pozdravu.

J. Altman (1966) identifikoval čtyři třídy biologicky založeného chování, tj. chování, v němž lze shledat biologicky účelné kořeny:
1. typ ekonomického chování, kam patří všechny druhy chování sloužící homeostatickému udržování integrace jedince (jídlo, pití, ale také hromadění zásob, migrace apod).
2. typ reproduktivního chování, které souvisí se zachováním druhu (kopulace a sdružené činnosti, budování hnízda, různé druhy rodičovského chování atd)
3. typ sociálního chování, tj. činnosti umožňující vytváření a udržování skupin
4. typ “edukačního” chování, tj. formy chování, které umožňují “obohacování percepčního a operacionálního repertoáru jedince, a tím přispívají k tomu, aby ovládl své prostředí” (předání zkušenosti z generace na generaci, z rodičů na děti).
V chování organismu se projevuje princip homeostázy, tj. stálosti vnitřního prostředí.